Očima Saši Mitrofanova: Smát se mohou Zeman s Babišem, ne demonstranti

Novinky.cz 10.04.2018 11:33 Před včerejšími protesty vzkázal prezident Miloš Zeman nespokojeným občanům: „Příští demonstrace bude mít čtyři sta účastníků a já se na ně přijdu podívat .“ Nepřišel, byly to tisíce zde. Když stojíte uprostřed několikatisícového davu a kolem vás rozhněvaní lidé drží plakáty, skandují a se slzami v očích zpívají hymnu, můžete propadnout dojmu, že věci nemůžou zůstat stejné. Jenže blíže realitě jsou Zeman s Babišem. První se vysmál Robertu Ficovi, že se nechal sundat z funkce davy, kdežto on s Václavem Klausem přežil plný Václavák – a nic se nestalo. Druhý poukázal, že jeho hnutí volilo 1,5 miliónu lidí. Jinými slovy nemá ani jeden z této dvojice důvod být znepokojen náladami lidí na náměstích. Jejich výzvám, aby se zastyděli a odstoupili, se mohou jen vysmát. Mají proč. Demonstrace dokážou měnit politiku ve dvou případech. Za prvé, když se den co den sejde, symbolicky řečeno, plná Letná a situace kolem Česka je taková, že současné mocné nemá zvenku kdo podržet. Za druhé, když se stovky tisíc v ulicích spojí s politiky nahoře, kteří převezmou moc a kterým se do toho chce. Ani jeden z těchto faktorů dnes v Česku nefunguje. Země se v minulých letech snažila co nejvíce vymykat společnému dění v EU. Čerstvé vítězství autoritáře Viktora Orbána v Maďarsku a pokračující samovláda v Polsku naopak Zemana a Babiše posilují. Co se týče politiků, mají organizátoři demonstrací skoro panickou hrůzu, že je někdo spojí s nějakou stranou či hnutím. Pak z toho vznikají husté, ale nesmyslné hodinové skandovačky bez reálných požadavků či představ co dál. Neznamená to, že by lidé neměli dál chodit na náměstí. Jen by si mohli uvědomit základní věc. Zatímco v roce 1989 stáli proti milovníkům svobody pohasínající komunisté, dnes jsou na druhé straně barikády mnohočetní spoluobčané, kterým se Zemanova a Babišova země zamlouvá. A než půjdou nespokojení na další demonstraci, mohli by se naučit báseň, které bude letos 195 let, ale neztratila na aktuálnosti. Puškin, Rozsévač: Rozsévač svobody já k ránu, ba přede dnem si pospíšil a do brázd předtím pustých lánů jsem rukou hříchu prostou sil k žni příští živné sémě klasů; však byla to jen ztráta času, zmar krásných snah i jarých sil. Nuž, pas se, lide! měj si hody ! – Tys k hlasu cti hluch beztoho. Co dobytek má ze svobody? Jen bít a střihat nutno ho. Tvým dědictvím je s rodů v rody jen bič a s rolničkami jho.