Očima Saši Mitrofanova: Výstřel do zad, umlčení odvážného hlasu

Novinky.cz 30.05.2018 12:01 Včera byl v Kyjevě zabit výstřelem do zad člověk, kterému můžeme říkat legenda opravdové ruské žurnalistiky. Kdo byl Arkadij Babčenko, je precizně shrnuto zde včetně překladů do češtiny a vystoupení s českými titulky. Neznal jsem Arkadije osobně. Ale snažil jsem se nevynechat žádný z jeho vstupů na sociálních sítích, které se především po vynucené emigraci staly jeho hlavním médiem. Byl to neuvěřitelný a vzácný zjev. Druhý takový neexistoval. Byl dobrovolná bílá vrána mezi vránami, které braly svou barvu jako danost, které se nelze nikdy zbavit. Babčenkův kolega a přítel, novinář Pavel Kanygin, který patří k nemnoha skutečným zástupcům profese v Rusku na rozdíl od armády státních propagandistů, napsal: „Jeho slova byla urážlivá pro státní moc, která se znovu prohlásila za posvátnou, a pro fanatiky, kteří se najednou stali ruským politickým mainstreamem. V podobném ovzduší totálního šílenství stačí už pouhá slova. Slova, navíc tak ostrá, jako měl on, bez jakékoli kontroly, to je nyní přepych, který vám vezmou, když na vás dosáhnou. Na něj nakonec dosáhli.” Zde.Ukrajinská policie rozpracovává dva hlavní motivy vraždy, profesionální novinářskou činnost Arkadije a jeho občanskou pozici. Takto viděno je zjevné, kdo by měl zájem na vykonání zločinu. Kanygin to vidí stejně: „Je to signál, jak píše jeden známý hovnivál z Komsomolské pravdy, pro všechny, kdo odjeli ze země a mysleli si, že si zajistili bezpečnost. Hovnivál možná má pravdu. Jenže není to jen signál. Je to teroristický útok na novinářskou obec jak v Rusku, tak na Ukrajině.“ Výmluvná je v této souvislosti reakce prokremelského zdroje zde.Jinak jsou ale ohlasy většiny ruských novinářských kolegů na Babčenkovu vraždu vlažné. Skoro pokaždé narazíte na zdůraznění, že autor s Arkadijem nesouhlasil a hádal se s ním. A možná to není jen nutné pukrle směrem k tajné policii, která internetový provoz pečlivě monitoruje a pak z toho padají tresty. Bílá vrána byl Arkadij proto, že jako jediný ruský novinář odmítl přistoupit na zásadu „všichni jsme Rusové“ a „co jsme si, to jsme si“, která jinak vládne v domácí novinařině, i té nejodvážnější. Dráždil i tím, že nebyl žádný intoš, ale voják, chlap, který se zúčastnil obou čečenských válek – a pak proti válkám, které arogantně vede stát, z něhož pocházel, vystupoval až s bezhlavou odvahou. Jeho mottem bylo Vlast tě vždycky zradí, synku. R. I. P.