Neléčená úzkostná porucha

uLékaře.cz 24.01.2020 13:30 Dobrý den. Přibližně 8 let žiju s úzkostmi. Vždycky, když mám jít někde do společnosti, nebo na meeting v práci, nebo jet s někým v autě, čekání v čekárně např. u lékaře, jít do obchoďáku si nakoupit apod. Ovšem poslední 3 - 4 roky už to začíná být nesnesitelné, krom obvyklého pocení dlaní, nervozity, pocení, zvýšeného dýchání, pocitu žaludku na vodě, mě už začíná bolet i břicho, hlavně pocit, že se mi chce na velkou, pocit zvracení, knedlík v krku apod. Chtěl bych se zeptat, zda je nějaká možnost "samoléčby", nebo může pomoct už jedině psychiatr/psycholog a léky??? Pochopitelně žiju sám, bez přítelkyně a celkově sem pořád zalezlý doma a pokud nutně nemusím, tak nikde nechodím.... zmíněných 8 let, ale spíše více. Mám na 100% odzkoušené, že se to děje jen v mojí hlavě, ale neumím se toho zbavit. Mnohokrát se mi např. stalo, že když byl v práci naplánovaný meeting a poté byl zrušen, tak sem byl vklidu, vše v pohodě, ale jakmile mi zazvonil telefon a bylo mi sděleno, že meeting se bude konat za 5 minut, tak se tyto stavy do deseti vteřin spustily. Jakmile čekám v meeting roomu tak je to nesnesitelné, ale až dorazí lidé a začínají se probírat pracovní věci, tak tyto nepříjemné stavy celkem rychle zmizí - nejspíš, protože na to přestanu myslet. Zkouším vždycky myslet na něco hezkého, když je mi tak zle, ale prostě nejde to, ale jakmile dorazím na nějakou událost, tak do 5ti minut je vše OK. Šíleně se za to stydím a nevím, jak dál to řešit, ale moje kvalita života je příšerná. Během těchto osmi let sem totálně ztratil chuť žít a jen tak přežívám. Na nic se netěším, přestaly mě bavit všechny koníčky, jsme mrzutý, nic mě nezajímá, na všechny se chovám hnusně i když nechci atd. Mám podezření, že všechno tohle se děje, protože mám strach, aby se mi nestala nehoda, když sem někde pryč. Proto chodím i 4x na záchod než někam jdu. V minulosti sem zažil několik hodně trapných chvilek. Letos mám asi jedinou příležitost jet s kamarády na dovolenou na do Asie, ovšem s mými stavy si to neumím moc představit. Všichni zakládají rodiny, žijou s partnery, takže dovolená s kamarády už se asi jen tak někdy nenaskytne. To, co se mi děje ví jen 3 kamarádi, kteří to respektují a chápou , ovšem mám strach, abych jim dovolenou svými špatnými stavy nezkazil. Osobně si ani neumím představit, jak by to tam probíhalo. Jestli by mi bylo celé 3 týdny pořád permanentně zle, nebo by to přestalo po pár dnech, ne-li minutách. Mám strach, abych se tam netrápil celé tři týdny. Je to dobrý nápad cestovat takhle daleko a na "tak dlouho"? Je nějaká možnost samoléčby, nebo jen lékaři a prášky/terapie atd.? Děkuji za odpověď. Daniel, 27 let.