Lidské vztahy

uLékaře.cz 27.01.2020 19:04 Dobrý den, Obracím se na Vás s dotazem jak fungovat ve vztahu s člověkem, který trpí paranoidní schizofrenii a patologickou žárlivosti. S přítelem se zname rok, a naše životy jsme spojili v celku rychle. Ze začátku byl pro mne takový nedobitny cíl, a neměl o mě zájem. Pak se v nem něco zlomilo a bylo to konečně oboustranné. Tím, ze jsme spolu zacli hrozne rychle, jsme se pořad poznavali. Nechoval se ke mě nejlíp, jen někdy.. Docela často mě okrikoval, byl přehnaný na úklid, protože jsme bydleli v domě jeho matky, která mu dala na starosti její dům, a on už třeba v 7 ráno stal s vysavacem v pokoji a šel uklízet. Bylo toho v tu dobu hodně, jednou se pak opil a byl na mě vulgární, vyhodil mě, spamoval mě hovory a sms a nás vztah “skončil” tusim asi na 2 měsíce. Po dvou měsících co jsme se viděli opět v praci, mi jednoho dne zavolala. Oba jsme řidiči u jedné menší firmy, takže jsme spolu pracovali. A když mi zavolal, zeptal se mě jak se mám. Rozbusilo se mi srdce, zacla jsem brecet a byla jsem šťastná, ze ho slysim. V ten dany den, jsme spolu šli ještě na kavu a během tydne jsem se k němu skoro nastehovala. Pořídil si vlastní bydlení a nyní spolu žijeme v pronajmu. A najednou to byl úplně jiný člověk. Byl pro mne jako dar. Nevěřila jsem svým očím a uším ze je úplně jiný, přesně takový jakého jsem si ho prala. Jenže to mu vydrželo tak měsíc. Začal mě podezřívat ze ho podvadim, ze si píšu s kolegy, ze mu jsem nevěrná atd. přičemž v žádném svém vztahu jsem neudělala nic co by ublizilo vztahu. Můj bývalý partner mě několikrát podváděl, a já bych nikomu takovou bolest nezpůsobila. Ta žárlivost se zacla stupnovat a je zaujatý na našeho kolegu, což je člověk, který není nijak pohledný, pro mě jen “kolega” k životu ho nepotrebuji, nikdy jsme se nějak extra nebavili, mevyhledavali se, on ma ženu a rodinu a pro mě jako pro ženu je ten chlap absolutně nepritazlivym. Není vlastně nic co mě by se na nem mělo líbit, aby si můj přítel měl co domyslet. Měli jsme firemní večírek, kdy se asi všechno odstartovalo, přítel řídil a my s kolegami popijeli alkohol, jenže když už jsme byli na cestě domu, ten kolega na kterého zarli, sedel vedle mě a začal se po mne z ničeho nic sápat. Partner okamžitě zabrzdil a začal ho mlátit. Pak když se situace uklidnila jsme přijeli k jeho domu a jejich výměna názoru pokračovala.. Pritel pořad opakoval a rval co s nim tedy mám, ať mu řeknu pravdu, ze to vidí, ze na mě kouká, ze mi nenapadne kope do sedačky když jezdíme domu atd... Když jsme s partnerem přijeli domu, začal útočit na mě, slovní urážky typu ze jsem d**ka aj. Jak jsem se pletla do ty jejich potyčky tak jsme si zlomila ruku. Byla jsem měsíc na PN. A cítila jsem z přítele, ze je vlastně na jednu stranu hrozne rad. Ze mě ma tzv. doma pod zamkem. Jenže stejně přišel s tím zda jsem neměla doma nekoho na návštěvě, ze mame na parapetu popel, přičemž bydlíme v paneláku, a kuřáků je tu dost.. A tohle všechno se nějak stupňuje, přítel byl závislý na pervitinu, je čistý už kolem 5 let. A o silvestru si zakourit marihuanu. Nevěřila by jste co to s nim udělalo. Taková agrese, z ničeho nic mi řekl ať vypadnu, tak jsem si šla balit věci, hned za mnou přišel a začal mě fyzicky napadat, tahanim za vlasy, škrcení, házení o zem, o zed, flusani do obliceje a ještě mě kousl do stehna. Byl jak posedlý ďáblem. Do dnes se ho bojím a nevím čeho vseho je schopný, v ten večer mi vzal telefon a klíče abych nemohla odejít. Připadala jsem si ze jsem v nějakém filmu, který je o domácím nasili. Řekl i dost hnusnych slov které mi utkvěli v paměti a ne a ne se jich zbavit. Odstěhovala jsem se za nim, 50km od dvojí rodiny, přišla o přátele, zrušila si všechny svoje soc.site tudíž nejsem s nikým ve spojení, nikdo se semnou nebaví, a kolegové se mi taky radši vyhýbají protože už na nem poznají když je něco špatně. Přítel si je vědom toho vseho co pro nej dělám, cítí ze mě lásku, ale pořad mi ji nevěří. Vždycky si u sebe v hlavě vymysli nějaký příběh podle kterého se drží, nelžu mu, jsem mu verna a i přes to všechno bych si strašně prala aby se dal do pořádku ale nevím jak vic mu mám pomoci. Když mi pokládá otázky typu “beres si do práce sminky aby ses těm chlapům líbila?” Už nic neříkám a sminky dam do skříňky a do práce se odmaluju. Dava si dohromady různé střípky které mu dělají v hlavě strašny chaos a já už ten psychicky nátlak nezvladam. On si vše uvědomuje, dobrovolně chodí k psychiatrovi, psychologovi a ještě na automatickou kresbu. Bez tady těch zachvevu, vim ze je to opravdu člověk který mě z celého srdce miluje a dal by mi všechno. Ale ta váha těch špatných věci je silnější a já bych rada abych mu mohla byt nějak napomocna. V posledním týdnu na sobě pozoruju záchvat vzteku když zase s něčím přijde jako třeba “v praci se ke mě chovas jak k ho*nu a nevsimas si mě, nevypada to, ze by jsi mě milovala jak tvrdíš” a ve mě to vyvolává takovej vztek, ze bych mu nejradši ublizila a všechno to do nej vybila. Dost se kvůli němu omezuju, přátele, rodina teď i kolegové. Jsem ochotna vzdát se i svého mobilního telefonu abych měla klid a on byl taky v klidu. Ale už opravdu nevím. Jsem teď nešťastná i z toho vzteku, vůbec mi to nejde potlačit, začnu se třást, mám zatnutý zuby aby mu něco neudělala. Z celého srdce ho miluji, a byli jsme šťastní než se začal takhle projevovat.. je to už nesnesitelny. Jak mu mám pomoci? Jak pomoci sobě a potlačit ten vztek? Děkuji mnohokrat za vaši odpověď..