Vyčerpaná máma, problémy s batoletem

uLékaře.cz 01.02.2021 08:11 Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně mého 2,5 letého syna. Uvědomuji si, že v tomto věku jsou mezi dětmi vývojové rozdíly ale nevím nakolik je to něco běžného či naopak něco kvůli čemu bych měla vyhledat dětského psychologa. Syn byl od miminka velmi neklidný, málo spal, měla jsem problémy s kojením a celkově jsem se s ním hodně natrápila. Začal chodit kolem 1 roku a velmi brzy se naučil skládat vkládačky, stavět barevné kroužky podle velikosti a stavět obrovské komíny z kostek pomalu vyšší jak on sám, poznal hodně druhů zvířátek a napodobil jejich zvuk. Vždy jsme ale bojovali s jídlem, nechtěl jíst sám a musela jsem ho vždy u jídla nějak zabavit, hrami, pohádkami a knížkami aby se vůbec najedl. Do teď nejí spoustu věcí třeba ovoce, prostě to už jen z principu nedá do pusy. Velmi špatně na tom byl také s mluvením. Prostě vůbec nemluvil, dlouho nerozuměl a měl svůj svět. Jeho tatínek dle slov babičky mluvil až ve 4 letech, tak jsem nějak neřešila a bohužel ale celkově vůbec neměl zájem soustředit se na nějaké čtení, nebo na to co mu říkám. Až kolem dvou let mi snad poprvé cíleně řekl máma. Za to už kolem druhého roku se naučil všechna čísla do dvacítky a myslím, že pozná i čísla dál. Umí je ukázat na prstech, chápe jejich počet a co znamenají. A teď ve 2,5 letech už pozná většinu písmen abecedy a všechny barvy. Teď se již i více rozmluvil. Pojmenuje hodně věcí, jedním slovem i když je to taková "japonština". Žádné věty, neřekne si co chce, např. čůrat prostě si stáhne kalhoty a jde na nočník. Když něco dobře tak se raduje, když něco špatně začne brečet. Teprve teď trochu začal chápat význam slova ne. Rozumí pořád o hodně hůř oproti vrstevníkům, ale už se domluvíme a co po něm chci myslím ve většině případů pochopí. Teprve teď se naučil jezdit na odrážedle ale krásně střídá nohy do schodů, po kterých už chodí zcela sám. A má velmi rád děti, velmi rád si s nimi hraje. Další věc je, že vše co po něm chceme je pro něj absolutní problém a je to šílený vztekloun. Nenechá si ostříhat vlasy u kadeřnice ani ode mne. Mytí zubů je absolutní horor ve většině případů, stejně tak první návštěva zubaře. Doteď ho jídlo absolutně nezajímá, pokud ho nenakrmím a nezabavím tak se sám nenají, přitom vím že lžičku držet umí i nakrmit se. Mytí rukou, učení na nočník , učení na záchod, oblíkání to vždy bylo vše se vztekem. Jakmile se mu něco nelíbí což je téměř pořád, sekne sebou na a začne kolem sebe mlátit, už několikrát si i ublížil. Je mi hamba s ním kamkoliv chodit. Výlety jsou za trest. Nedokáže se soustředit na čtení knížek, vždy mi ji vytrhne z ruky. Musíme dodržovat jeho "rituály" typu že jen on zavírá dveře, on musí rozsvítit světla, on zapíná varnou konvici, on sám si vyvléká oblečení a jiné. Když něco zapomenu a udělám to sama tak je hysterický řev. Tohle je na denním pořádku každý den, několikrát, ubližuje sobě i mě jak kope a jsem z toho opravdu hodně na nervy. Nevím jestli tak vzteklý kvůli tomu, že se neumí vyjádřit. Přitom na něj tolik mluvíme, snažíme číst mu ale o nic z toho nejeví zájem. Vůbec se nesoustředí na to co mu říkám, co se kolem něj děje. Navíc je teď na mě neskutečně závislý, musím být pořád doma, jít jen do obchodu a je hysterický řev. S manželem nechce chodit beze mě na procházky. Večer ho musím zásadně uspávat já. Spí s námi protože, absolutně nezvládl přechod spaní ve svém pokoji. Kde jsem ho sice uspali ale pořád se budil takže stejně za ním někdo v noci musel. Teď spí tedy s námi a několikrát se v noci vzbudí a kontroluje mne zda tam jsem. Je ale hodně kontaktní a mazlivý, a teď už zase neslyším nic jiného než "máma, máma, máma" Odpoledne vůbec nechce spát ale večer spí tak od 21 hod do 8 ráno. Jsem mnohdy po celém dni s ním psychicky i fyzicky vyčerpaná. A přiznám se, že pustit mu pohádku je pro mne vysvobození protože jen u toho je v klidu a já si na chvíli odpočinu a navíc si při mateřské přivydělávám a potřebuji trochu času na práci nebo i na úklid či starost o domácnost. Z toho si dokáže zahrát pěkně sám ale z toho pořád potřebuje asistenci. Omlouvám se za tak rozsáhlý dotaz, chtěla jsem napsat co nejvíce informací. Čekáme další miminko. Trochu se děsím jak to zvládneme, navíc syn by měl jít v září do školky. I když s tím, jak se sám nenají, odpoledne nespí, neobleče se tak nás asi ani nevezmou. A já jsem trochu zoufalá, na spoustu věcí jsem rezignovala s tím, že vím že tolik věci bude u něj už dopředu problém, tak se snažím jít tou snadnější cestou. Raději ho nakrmím, nenechám ho hlady, už tak je hubeňour a když ho nenakrmím já tak se nenají a bude ještě protivnější. Nechci být zlá, zbytečně jej trestat, snažím se mu domluvit případně okřiknout, i když nevím vlastně nakolik mi rozumí. Myslíte, že je to něco musíme prostě vydržet nebo by to mohlo znamenat nějaký větší problém? Ráda bych, aby byl šťastné a spokojené dítě a takhle se místo toho trápíme všichni.