Vyjímka z nošení ochranných pomůcek

uLékaře.cz 26.02.2021 10:30 Dobrý den, mám na vás dotaz ohledně stávající situace. Již na jaře jsem zjistila, že je pro mě nemožné nosit roušku. Od svého dospívání mám po těle vyrážky, které zatím žádní lékaři nevyléčili a nepřišli ani na příčiny. Vždy mi předepíší nějaký prostředek, a když jej doužívám, vše se vrátí. Po těle, kde jinak nosím oblečení, to již neřeším. Obličej řešit musím - kosmetickými krémy a antibakteriálním make-upem, které tvorbu vyrážky drží v únosné míře. Od dětství mám v obličeji pihy, díky kterým jsem byla terčem posměchu a staly se pro mě celoživotním mindrákem. Ty největší jsem si v době dospívání z obličeje dokonce vyškrábala nůžkami na nehty. Zbytek se mi později podařilo zesvětlit, použila jsem babské rady i koupenou kosmetiku, kterou musím používat pořád, jinak se pihy vrátí. Stejně tak krycí make-up, který zabraňuje pronikání světla na pokožku a tvorbě pigmentových skvrn. Obličej tak celý život ošetřuji kosmetikou na čištění pórů, krémem na pigmentaci a následně překrývám krycím antibakteriálním make-upem. Není to vůbec příjemné, ale zvykla jsem si. Na jaře jsem roušku nosila pár dnů. Jelikož mi setřela ochrannou kosmetickou vrstvu, zůstal mi její obrys otisknutý na obličeji v podobě tmavých pigmentových skvrn a vředů po celém obvodu, kde rouška končila. Tyto následky jsem řešila dosud. Od dubna jsem tedy začala s obličejem zakrytým šátkem, který zakrýval celou hlavu. Od zvracení mi to ale nepomohlo. Závažným problémem je neustálé zvracení, které vyvolává zápach držící se v roušce a v čemkoli, co zakrývá obličej. Cítím pach dechu, úst, kůže a všechny pachy zvenku ve velké intenzitě. Pokud jsem jela do práce, nesměla jsem tak nic jíst ani pít, a to ani před vyjitím z domu, ani v práci, jelikož mi zase čekala cesta zpět. Večer jsem si tak mohla dát trochu vody, jídlo ne - po 18. hodině již nikdy nejím. Na jídlo mi tedy zbyly jen víkendy. Zhubla jsem kolem 30 kilo. Ke zvracení mi ještě více nutí tah gumiček za uši i jakýchkoli šňůr, kde jsou roušky upevněny. To jsem také částečně vyřešila šátkem přes obličej, který jsem upevnila na čepici se kšiltem. Kvůli problémem s pigmentací jsem celé toto monstrum - čepici se šátkem přes obličej nesměla sundat ani v létě. Seděla jsem v tom celé dny v práci i v létě, bez jídla a pití. Zvracení trvalo, přestože jsem nejedla, zvracela jsem žaludeční šťávy, ale méně často než s rouškou, která mě dráždila více. Dosud stačilo jakékoli zakrytí dýchacích cest, nosila jsem tedy tento šátek. V dopravních prostředcích a v práci tak už téměř rok musím nosit kyblík, kam zvracím. Šátek lehko odhrnu a trefím se do nádoby. Respirátor však lehko sundat nestihnu, ani za předpokladu, že si kýbl pověsím na krk. Počítám s tím, že budu zvracet každých pár minut. Pokud někoho pozvracím, budu to muset platit? Pustí mi s kýblem na krku po vysvětlení, že budu neustále zvracet do autobusu? Pokud ne, jedná se o diskriminaci. Budu muset hradit třeba čištění PC nebo úklid vybavení pracoviště, pokud se na něj pozvracím? Je hygienické jezdit pak MHD s kýblem, kde bude zvracení? Není kam vylít, může to někomu vadit. Jak je to podle zákona? Můj život se scvrnul na přemýšlení o zvracení - jestli budu zvracet, jestli hned teď nebo za chvilku, kam budu zvracet, jestli se trefím, kdo všechno mě v práci nebo v metru nebo v autobuse právě při tom sleduje. Moje vizáž začíná být stejně odpudivá, jako v dětství, přestože jsem do péče o obličej celý život investovala mnoho peněz, aby nebyl plný hnědých pih a praskajících vředů, jenže tuto péči mě nošení roušky naprosto znemožňuje. Přemýšlím o tom, že kvůli této situaci odejdu ze zaměstnání. Jelikož mi pak nikdo nebude hradit pojištění, skončím jako bezdomovec. Uvažuji i o ukončení života, protože toto nemá cenu. Co mám dělat?