Operace žlučníku

uLékaře.cz 19.07.2021 21:00 Dobrý den, Již tři roky držím přísnou dietu 10-15g tuku denně, žlučníkový kámen. Celé je to postavené na hlavu, musím dělat lékaře sám sobě. U mého obvodního lékaře se střídají lékaři jak na běžícím páse a většinou jim nejde rozumět, mluví lámanou češtinou, jsou z ukrajiny. Chci zde popsat symptomy abych zvedl svojí šanci na správné rozhodnutí pro odnětí toho žlučníku. Mám dvě sona žlučníku v rozmezí 2018 a 2020 v prvním případě byl velký 1.4mm v druhém již 1.8mm Ještě než jsem zažíval permanentní pocit plnosti a tlaku, tak mě jen příležitostně bolelo v trojuhelníku. Následně když jsem se přejedl, tak jsem měl bolesti mezi lopatkami a pamatuji si, že jsem to sám pro sebe nazval orgánovou bolestí, vystřelovala mi bolest do stoliček skrz krk, opravdu hnusné zážitky a bolelo mezi lopatkami. Následně jsem si vypěstoval avoidance na tučné jídlo, procházel jsem všechny potraviny a vše co mělo nad určité množství, jsem zamítal. Neporušil jsem dietu už více než 400 dní a také jsem více než 400 neměl ten záchvat z přejedení. To co, ale zažívám většinu času při této dietě, je slabost a bolesti v pravém podžebží. Pocity nepohodlí, moje stolice je světlá většinu času. Tmavší je jen díky jablečným džusům, kterých jsem vypil za poslední dva roky cca 500. zažívání mi jakž takž funguje jen díky jablečnému džusu. Nebaví mě takto žít. Rozpustit ty kameny asi nejdou rozbít zvukem asi taky ne a když, tak by se mi zasekli ve žlučovodu... Vždy když mám teploty, tak mám záchvaty žlučníku, bolí mě v trojúhelníku klidně 10 hodin v kuse, pomáhá panadol. Nevím jestli to nedělá přímo ten žlučník, většinou jsem skončil jen s vykašláváním zelených hlenů. Jsou to jednodenní teploty. Operaci mi budou provádět na maloměstě, kde mi jemně řečeno lidé přijdou neprofesionální. Jak moc náročná to je operace, abych se měl obávat toho, že to někdo zkazí? Jak je na tom české zdravotnictví na maloměstech, je nějak prokazatelně statisticky horší se nechat operovat v malých podfinancovaných nemocnich? Nebo naopak najdu v takových nemocnicich chirugy co udělají i s horším vybavením stejnou práci jako kolegové z velkoměst? Vím kam až rostou lidské schopnosti, v horších prostředích jsou větší nároky a to piluje zkušenosti. Mám i sociálně vyhýbavou poruchu osobnosti. Vše je pro mě extra náročné a jediná cesta k tomu se toho chopit jako chlap, je hluboká edukace a pochopení podstaty a přesvědčit se argumenty. uvědomění toho, že nebudu mít žluté bělmo z přilišeného bilirubinu, který ovšem nepřechází do moči. žlučník už nebude narušovat biliární recirkulační systém mého těla, zbytečně to tam zadržuje a tím mi zhoršuje trávení. Jaká je šance, že ten žlučník víceméně neprodělává stahy? když mu dávám 15 g tuku denně maximálně? Můj děda má 7 sourozenců, společně sním jsou 4 bez žlučníku. Jeden měl taky jen jeden kámen. Nyní jedí vše bez omezení všichni... Je to šance i pro mě? Vím, že čím déle jsem to tělo tím trápil, tím víc se adaptovalo a tím déle bude trvat aby se vrátilo do původního funkčního stavu kde bude moct trávit tuky více... zažíval jsem vypadky zorného pole stále na stejném oku.. to ani nezminuji, strach ze straženiny mám, ale myslím, že stejně není cesty už, vitamíny jsou rozpůstné v tucích a jestli mám špatný příjem, tak to tělo musí trpět a trpí... po pivech mám hrozné kocoviny, nemohu jíst, přemáhám se, zotavuji se dlouho a trpím, vždy když mám jiný problém s tělem, žlučník to dělá horší, tedy doufám, že je to vůbec žlučník. pankreas by se poznal jinak hádám... nedostává se mi péče, nikdo mě nevyslechne, nikdo mi nepomůže s pochody, vše si musím načíst, většinou v angličtině, mám o žlučníku dobrých 50 hodin čistého času četby... jsem ve stavu, kdy dokážu poznat, že dotyčný má menší znalost... Jsem naštvaný, že jsou semnou všude hned hotový. Naposledy jsem si lehl na stůl a bylo mi řečeno, tady vás to tedy bolí, dobrý sednětě si. Dnes jsem ležel na stole při anesteziologickém vyšetření... pohled na staré zářivky mi jednoznačně spustil hypochondrii jestli jí trpím. Popravdě zemřít by pro mě bylo jednodušší než si neustále prožívat obavy a pochyby, nejistoty, trápení a stres, život je opravdu těžký a vím, že nakonec pro většinu... kde najít odvahu na to nechat si ze sebe vyříznout kus těla? když celé rozhodnutí je na mě a doktoři vědí jen to, že kamen by se měl vyndat pokud dělá potíže... přitom jistota toho, že to dělá ten kámen je založená jen na tom, že jsem si načetl kvanta informací. Minulý rok jsem měl odběry krve a měl jsem draslík 3.4 ... před 3 dny jsem si nechal dělat znova odběry a mám draslík 4.2... celé to je jen moje práce, že bych chtěl tomu tělu dát co si zaslouží aby fungovalo jak nejlépe dovede štve mě, že nevím kompletní minerály v mém těle... jsem nekuřák.. piju jen pivo prosím nasměrujte mne.