Potíže s trávením, po odstranění žlučníku

uLékaře.cz 23.10.2021 18:00 Tak je to tady zase.... Naposledy jsem psal v létě. Bylo to něco na způsob, že jsem se sám přesvědčoval po tříleté dietě a zhubnutí 35 kilo, že mám opravdu potíže způsobené 2cm kamenem v žlučníku. Všichni mi doporučovali ať ho odstraním jako jedinou možnost léčby, argumentace, že mě může časem zabít byla fakt příjemná. Na svoje narozeniny jsem ležel v nemocnici s čerstvě vyoperovaným žlučníkem, to, že to bolelo jako čert a nefungovali ani infúze, to bylo to nejmenší. Prej mě bolel vzduch... Po týdnu to přešlo. Do měsíce jsem byl dobrej. Extra jsem se nenamáhal první měsíc. Dodržoval jsem to, dokud jsem cítil, nějaké pnutí nebo cokoliv, nechal jsem práce co jsem dělal. Dva měsíce jsem jedl více než dříve, ovšem problémy neustoupili, pocit plnosti zůstal, jenom mi začalo slehávat daleko rychleji a nepřenášelo se mi to do dalšího dne. Dalo se stím žít víceméně normálně. Zmizeli nějaké symptomy, jiné se přidali. Držel jsem furt dietu. Jednou jsem se fakt přejedl, pizzou, bolesti jsem měl pak půl noci, bolest všude v horním gastru. Divná bolest migrující, kterou jsem nikdy nezažil. Nevím čím to bylo. Ovšem druhý den jsem šel na záchod pravidelně a bez toho, že by se ta epizoda nějak projevila na stolici. Stolice o.k není tak světlá jako bývala. Nažloutlé oční bělmo se zlepšilo o 30% tak, oči mám v koutcích stále žluté, měl jsem vysoký bilirubin 32. Máme tu třetí měsíc a já si dopřál trochu vaječnýho likéru s pivama. Je to už 14 dní v kuse co se od té doby cítím velice podobně jako před operací celé tři roky. Pocit plnosti hned z rána. Hádám, že to nepřejde, protože mi nefunguje nic co mi fungovalo dřív. Divná malátnost, špatné soustředění, nekonečná napranost jako bych snedl deset kebabů. A k tomu i ta duševní mlha, když je i normální člověk přejedený. Ze všech porcí jsem plnej, jsem plnej i z vody. Navíc se k tomu přidala permanentní bolest, štípaní, tlaky, bodání a bolest jako by mě tam někdo něčím sevřel, tam kde byl žlučník. Tahle plnost se dá ovládat tím, že mám zatažený zatažený bricho. Tlak se zmírní, když zatáhnu břicho, naopak se zvýší násobně když to břicho povolim. Bolest často vyzařuje přímo pod hrudní kostí na obě strany, když si zatlačím, tak mě bolí i žaludek hádám, upřímně je to poprvé co netuším co mi je. Nevím co mě bolí, bolí mě na střídačku během dne všude v horním gastru. Cítíl jsem i náznaky klasického bolení mezi lopatkami při tom co jsem si myslel, že je žlučníkový záchvat. Momentálně mi přijde, že operace byla naprosto zbytečná, jako jsem si to celou dobu myslel. Pořád krkám, jako dřív. Snažím se jíst se zavřenou pusou, snažím se pít až po jídle, snažím se pořádně zvejkat jako starej dědek. Snažím se hýbat abych tomu neschopnýmu tělu pomohl. Všechno pomáhá jenom minimálně. Trpím únavou, fyzickou i duševní. Jsem vyčerpanej. Dříve jsem měl takový dojem, že mi vůbec nekručí v žaludku a to se mi teď vrátilo. Ten pocit bolesti těsně předtím, než vám zakručí a pak je to příjemný pocit, u mě se ten pocit zasekne u toho pocitu bolesti a nezakručí si. zní to debilně, ale já už nevím čím ten můj bachor trpí, nejraději bych mu dal ránu aby měl důvod bolet, už jsem za hranou, trpím už roky. Určitě jsem na něco zapomněl, ale to už teď tak chodí, jsem hrozně nesoustředěný, nepamatuju si co dělám. Jediný čas kdy je mi dobře je, když spím. Neprobudit se by mi momentálně nevadilo. Nemám rád sestru u mojí obvodačky, je neempatická, chodí ji tam cigáni tak chápu, že na ně musí umět, ale pak slušnej člověk trpí. Nemám skym probírat svoje fyzicky potíže, to se odraží na mem duševním stavu, já nemám prostě doktora už 10 let. Na celou operaci jsem nepotřeboval mého obvodního lékaře až takový jsem extrém. Nejím žádné prášky a nerad na sobě cokoliv testuji. Jakékoliv změny ať už v telě, nebo na duši mě vyvolávají úzkosti, a to nejtěžší negativní myšlení, co jsem schopný vymyslet.