Zhoršení psychického stavu v důsledku stresu

uLékaře.cz 03.11.2021 05:45 Dobrý den. Mám takový problém. Už delší dobu mě trápí to, že jsem snad úplně ztratila jemnou motoriku. V životě mě to hodně obtěžuje. Nemám zdání, kdy tohle začalo. Ale je to opravdu velmi viditelný problém, který se zhoršuje. S tím i souvisí to, co mě trápí dál. Ztrácím se v čase, doslova se v něm topím, ale to by nebyl až takový problém. Mám pocit, že nemám na nic čas a nic nestíhám. Mám problém s tím, že moje orientace v čase a datumu je na bodě mrazu. Často tedy vím, co je za den, občas se stane, že nevím. Zkrátka nemám přehled. Já jsem člověk, co si podstatné informace pěvně uchovává v hlavě. O to víc, jsem si uvědomila, že je tu nějaký problém, když jsem postupně začala vypouštět datumy narození svých blízkých, důležité datumy A s tím i souvisí to, že když mi někdo řekne např. Ve středu zavolej tam a tam, tak já nezavolám, protože si neuvědomím, že už je středa, ten den. Nedokážu najít vhodná slovo pro to, co cítím. Když se mě někdo na něco zeptá ohledně datumu, tak nevím, ale někde vzadu, hodně vzadu v hlavě to vím. A tím, že si uvědomuji to, že mám prostě PROBLÉM. Tak se dostavují nehezké pocity. Asi co, to nejlépe vystihuje je, když někdo říká, že žije na 'autopilota'. Zkrátka nad různými situacemi vůbec nepřemýšlí, ale i tak je nějakým způsobem udělá. Tak přesně takto to mám já, ale úplně u u všeho, jen u těch datumů je to nejintenzivnější. Vyskytuje se mi to i u věcí, když něco píšu, vynechávám písemka, zapomenu co píšu, přitom na nic nemyslím. Období, když jsem to začala sledovat, bylo to, že mám neskutečně stresující zaměstnání. Jednoho dne, kdy bylo opravdu moc stresu, tak jak kdyby mi opravdu vypnul mozek, a nic jsem v tu chvíli necítila ani nemyslela. Bylo to v práci a trvá to dodnes. Tím, že se to zhoršuje, poté i ty pocity, které to doprovázejí, to chci řešit. Půjdu k lékaři, jen mám velmi nevyhovující zaměstnání na tyto akce. A s tím souvisí i to, že jsem z práce velmi unavená, fyzicky i psychicky. Dělám dvanácti hodinové směny na krátký a dlouhý týden. A jsem opravdu ráda, za jakékoliv volno a odpočinek. Není tomu tak vždy, vždy se to odráží od předešlého pracovního dne. Ale když je to náročné , tak nedokážu ráno vstát z postele, pokaždé se probudím s pocitem 'kocoviny', bolesti hlavy, očí a celého těla. To mi pak také způsobuje špatné pocity, že nejsem schopná vstát z postele a jít něco dělat. Podotýkám, že přesně toto se mi dělo, když jsem se léčila s depresemi. Akorát s tím rozdílem, že cítím pocity jako je radost, štěstí, láska atd. a to jsem při léčení depresí necítila. Já se jen bojím, že jsem do toho spadla opět znovu. V práci jsem v takovém rozpoložení, že mám hodně blízko k syndromu vyhoření, nebo ho už mám, a na to můj dotaz směrem k Vám směřuji. Dostavila se mi i odpověď od terapeuta zda nemám smíšenou úzkostně depresivní poruchu, která tomu prý napovídá. Já se ale bojím, zda to nemůže mít u neurologickou příčinu. Každopádně můj spouštěč je a bude rozhodně práce. Ano, chci změnit zaměstnání, ale není to tak jednoduché jak se zdá. Můžu říct, že když mám dovolenou, nebo jsem na pracovní neschopnosti, cítím, že můj mozek je jak na dovolené u moře. Ten odpočinek si moc užívá a problémy, co píšu jsou mnohem menší ne-li žádné. Proto se ptám, mám syndrom vyhoření, deprese, úzkostně depresivní poruchu, nebo jen práci co mě ničí? Čemu mám nejblíž? Děkuji