Report z Defected Croatia 2022 od DJe Funa

techno.cz 18.08.2022 23:15 Poté, co mi covid zabránil v účasti na loňském ročníku a díky různým restrikcím to vzdal i zbytek naší grupy, jsme se s DJ Sannym a pár dalšími house srdcaři letos opět vydali do malebného historického městečka Tisno, které je součástí jadranského poloostrova Murter. Těžko najít příhodnější místo pro šestidenní vysluněnou house idylku než zde, v rozlehlé píniové aleji s názvem Garden, kde nechybí bary, pláž a i z parketu můžete klidně skočit přímo do moře. A nebo několikrát za den nastoupit na loď a užít si se svými oblíbenými DJs tříhodinovou boat party při jízdě po vlnách mezi zdejšími přilehlými ostrovy. Byli jsme samozřejmě zvědaví, jak festival ovlivnilo předloňské covidové zrušení jednoho ročníku, a co se změnilo během naší absence při tom minulém. A už den před oficiálním zahájením na pre-open party jsme byli překvapeni hlavně návštěvností. Tolik clubberů se zde v předvečer zahájení ještě nikdy nesešlo a bylo to jasné znamení, že tento ročník stoprocentně překoná rekord v prodaných vstupenkách. O tenhle mejdánek "navíc" se na zdejší nejkrásnější stage, jež má příhodný název Beach, a je zasazena přímo do moře, postarala i u nás nedávno vystupující star nové generace a moderátorka populární Defected radio show Sam Divine a především mistr disco a funky house music, legendární Joey Negro. Tedy pardon, dnes již Dave Lee. Ten si totiž poté, co mu nějakou dobu chodily e-maily a tweety, že je jméno Negro nepřijatelné a lidé ho v této době považují za nevhodné, raději změnil notoricky známý pseudonym na své občanské jméno. Ano, takovým způsobem totiž přerostl tlak hnutí BLM a naruby obrácená korektnost v současné společnosti, že se i umělec, jenž se za tři desetiletí svého působení na scéně zapsal nesmazatelně do hudební historie, vzdá jména, pod kterým se proslavil. Sám Joey Negro k tomu dodává: "Je mi líto, pokud jsem se dopustil jakékoliv urážky. Celý můj život byl o hudbě, zejména o černé hudbě, miluji soul, funk, disco, jazz způsobem, který pro mě není možné vyjádřit slovy a snažil jsem se to prosadit s těmi nejlepšími úmysly." A to také potvrdil ve svém setu na Defected Croatia 2022, jenž byl doslova nabitý skvělou černoškou funky-disco music, včetně například klasiky "That´s The Way Love Is" od Ten City! Už večer před fesťákem se tedy mejdan rozjel víc než slibně. Skutečné zahájení však přišlo ve čtvrtek 4.8. A naše očekávání a zároveň i lehké obavy se okamžitě naplnily. Počet účastníků se totiž oproti minulým ročníkům snad téměř zdvojnásobil. Natěšenost na tento svátek house music -konečně zase bez omezení a restrikcí - byla, jak vidno, obrovská. Jestliže tu dříve na třech pódiích křepčilo tři až pět tisíc house nadšenců, letos se jich sem doslova nacpalo odhadem až osm tisíc. Což je jistě fantastická zpráva pro pořadatele a je vidět, jak obliba Defected, potažmo hudebních stylů, jenž tento label propaguje, stále roste. Nicméně pro nás, kteří jsme zažili počátky tohoto festivalu, to jde pocitově trochu na úkor té dřívější uvolněné, takřka rodinné atmosféře. Což o to, areál Garden je dostatečně velký a stále je zde spousta míst plných zeleně a zákoutí pro relax třeba pod píniemi, na lavičkách či v houpacích sítích, ale jak se při přelidněnosti letošního ročníku ukázalo, koupit si drink na jednom z několika venkovních barů vyžadovalo obrnit se neutuchající trpělivostí ve značných frontách. A co hůř, jak jsme později zjistili třeba při vystoupení Mousse T., dostat se v některých momentech na přeplněný parket byl úkol téměř nadlidský. Takto jsme to ovšem vnímali my, nicméně si můžete být jistí, že každý, kdo sem přijede poprvé, je nadšením v sedmém nebi... Pozitivnější změnou bylo naopak letošní vyšperkování třetí stage s názvem Olive Grove, blížící se k dokonalosti díky parádnímu designu, light show a především soundu, který obstarával luxusně znějící Funktion-One. A i DJský line-up si tentokrát nic nezadal se dvěma hlavními pódii a dokonce jsme se mohli přesvědčit, že je výkony některých umělců nakonec i trumfnou. Což hned první večer dokázala svou eklektickou hudební selekcí mlaďounká londýnská DJka Teisha Matthews alias TSHA. Její kariéra odstartovala teprve před třemi roky, ale za tuto krátkou dobu má již několik zářezů na slavném labelu Ninja Tune, kde jí v říjnu vyjde dokonce celé album. TSHA si nás překvapivě získala víc než naše oblíbená německá dvojice COEO hrající v tu dobu na Beach stage. A co víc, její hraní bylo o dost pestřejší a zajímavější než set hlavní hvězdy této noci, na kterou jsme se moc těšili. Proslulý chicagský matador Derrick Carter zde v minulosti již dvakrát předvedl fantastickou, přímo nadpozemskou, jízdu, tentokrát však pro nás zůstalo jeho vystoupení trochu za očekáváním. Těžko říct, zda se nám prostě jen netrefil do noty, nebo jsme už ve finále tohoto večera byli tak unavení, že nám jeho ostré beaty přišly kapku fádní a ne tak groovy, jak jsme u něj byli zvyklí.A tak jsme to po třetí hodině ranní zabalili, abychom se vyspali na další festivalový den. Ten jsme po koupačce a celodenním vyvalování na pláži sluncem zalitého Tisna odstartovali setem dalšího letitého harcovníka klubové scény, detroitského mága nu-disca a funky house music Moodymanna. Jeho pecky jako "Don't You Want My Love" a především "Hold On" s jeho vlastním vokálem už v minulosti doslova "zlidověly". Zde, v černých brýlích a v kukle se síťkou přes celý obličej, ve které nám bylo záhadou, jak mohl v tomhle letním pařáku celou dobu vydržet, odehrál příjemnou, celkem pohodovou sestavu plnou soulovek a funku. Parket se postupně úplně zaplnil a roztrsal a Moodymann tak pěkně připravil Beach stage na headlinera. Tím nebyl nikdo menší než autor monstrózního celosvětového hitu "Lola´s Theme", tedy Simon Merlin aka The Shapeshifters. No jo, jenže tím pro nás vyvstalo celkem dilema... Na hlavním pódiu totiž ve stejný čas nastupoval za mixák další pan "masér", španělský producent a DJ David Penn! Tohle tedy nebyla jednoduchá volba, ale neskutečná atmosféra na teď už přeplněném parketu nás od prvního tónu Shapeshifterova vystoupení pohltila a tak bylo aspoň pro tuto chvíli rozhodnuto. Aby taky ne, když "Shape" hned ze startu vytáhl dost překvapivě těžkej kalibr v podobě kultovní "Plastic Dreams" od Jaydeeho. Jasně, že to provázel řev s rukama nad hlavou a i nadále nás tenhle Anglán nešetřil a vzápětí tahal taková esa, jako "Perth" od Kinka nebo aktuální prdu "Body Control" od Dam Swindle. Nechyběla ani live vsuvka Shapeshifterových černých vokalistek doprovázejících ho v jeho nedávných megahitech "Try My Love", "Life Is A Dancefloor" či "Finally Ready". A to už s nimi zpívala ve varu celá stage a atmosféru na 451° Fahrenheita ještě vyprovokovala partička dekadentně extravagantních go-go dupajících do rytmu na ultra vysokých podpatcích, jejichž klapot vyburcoval parket k bouřlivému rytmickému vytleskávání a skandování: "Shape-Shape". V tomhle nebeském mejdanu jsme úplně zapomněli na Davida Penna a tak jsme se spěšně vydali nakouknout aspoň na jeho finále. Po cestě jsme se však neprozřetelně zastavili na baru pro drink, což nám chvíli zabralo a tak jsme stihli jen poslední tři tracky z Davidova setu. I hlavní stage praskala ve švech, atmoška rozjetá, jak se patří, a Penn to tam nekompromisně sázel. Každopádně nás stačil srdečně zasáhnout svým novým remixem Melerova "1,2,3,4", kterou jsem kdysi v originále miloval v setech našeho DJ Lumiera. Po Pennovi jsme se chtěli vrátit zpět na finále Shapeshiftera, který stále ještě pokračoval ve své krasojízdě, jenže jsme se cestou mrkli na Olive stage. A to jsme neměli dělat! :) Souboj Penn – Shape pro nás totiž došel nečekanému vítěznému rozuzlení jménem DJOKO! Tenhle mladý německý DJ, o kterém jsme doposud neměli žádné ponětí, celou naši partičku totálně rozsekal. Jeho absolutně groovy set se přeléval z valivého deep house přes funky-tech, garage music až po elektrobreakbeatové pasáže a rozhodně: tohle byla nejvíc underground house jízda celého fesťáku! Johannes Kolter alias DJOKO vystupuje pod hlavičkou labelu a hudebního uskupení PIV, kam patří mimo jiné i tak skvělí "deepaři" jako Chris Stussy či Prunk. I posledně jmenovaný zde toho večera odehrál výborný a kvalitní set, aspoň soudě dle půlhodinky, ve které jsme na něj stihli trsnout, ale přesto byl pro nás dnes jasným vítězem právě DJOKO. A to je po famózním Shapeshifterovi co říct! Vypravit se na sobotní večer byl po pátečním nabitém mejdanu, kdy jsme se na apartmán dostali slušně vykalení a totál unavení v pět ráno, docela problémek. Otáleli jsme dlouho a snad bychom to i vzdali, jenže to bychom nesměli vědět, že v deset nastupuje mistr. Mistr Mousse T.! Nechat si ujít majitele proslulého labelu Peppermint Jam a autora nezapomenutelných pecek jako "Sex Bomb" , "Brother On The Run", "Hold Your Head Up High" a samozřejmě především jedné z největších house hitovek "ever" - "Horny", to by byl vážně hřích. Dorazili jsme přesně na začátek jeho vystoupení, ale bohužel nás hned čekalo jedno nemilé překvapení. Celá úchvatná přírodní zóna za pódiem, která vždy fungovala současně jako lounge, backstage i místo pro tancování bez větší tlačenice a kde jsme měli "své" vychytané místečko v těsné blízkosti DJs, byla z nám neznámých důvodů od této chvíle uzavřena jen pro "staff". Jasně, "děckám sebrali hračku", tak jsme se malinko cítili, ale především jsme litovali, že tento zásah ukrojil kousek z celé té výjimečné a specifické atmosféry Defected Croatia, jejíž nedílnou součástí byly po celé roky právě i pařící hloučky obsypávající pódium po stranách a těsně za ním. Nezbývalo než se prodrat na parket, jenže dnes dosáhla návštěvnost vrcholu celého festivalu a dostat se do nekonečného tančícího davu bylo zcela nemožné. Nakonec se nám podařilo urvat flek na kamenných schodech nad parketem, které nejsou tak komfortní pro tanec, ale je z nich zase parádní výhled na pódium, moře i celou stage. To už ale německo-turecký producent Mousse T. rozjížděl perfektními mixy doslova taneční šílenství. Ruce nahoru a ohlušující jekot všech přítomných vyvolávaly nejen klasické pecky, ale především jeho současné a přitom již notoricky známé remixy, jako ty, jež udělal pro Mike Dunna "If I Can’t Get Down" či "So Hooked On Your Lovin" půvpdně od Selace. Samozřejmě nemohl chybět ani jeho "monster-hit" z roku 2018 s názvem "Encore", při kterém měli všichni koutky úst roztažené od ucha k uchu a i sám velký sympaťák Mousse T. rozdával úsměvy na všechny strany. Žhavá to noc, jak hudebně, tak pařbou a samozřejmě i teplotou letního vzduchu, jehož účinek se pokoušely zmírnit stovky vějířu s logy "Defecťácké" show Glitterbox v rukou zpocených clubberů. A když už to vypadalo, že se atmosféra víc vygradovat nedá, přišlo "velký finále" a s ním skoro až davová psychóza. Těžko se dá jinak popsat to, co se dělo při jednom z největších tanečních hitů klubové historie "At Night" od Shakedown, který vyšel v roce 2002 právě na labelu Defected a tehdy stanul až na samotném vrcholu UK Chart! A když pak spustily první tóny legendární Mousse Týho "Horny Horny", bylo vymalováno. Sám autor teď na mixáku v refrénech stahoval šavli do ticha a text dozpívávali úplně všichni. Wow, slyšet zpívat tuhle bombu několikatisícový zástup převážně mladšího publika, které v době jejího vzniku chodilo tak do mateřský, to vám běhá mráz po zádech i v největším pařáku. No, zajímalo by mě, kolik by asi mlaďásů v Čechách vědělo "vo co gou"... Další z bezesporu vrcholů DC 2022 jsme tedy měli za sebou. Ještě jsme se chvíli zdrželi na vystoupení Melvo Babtista, mladého DJe, jenž si již stačil vybudovat skvělou pověst excelentním moderováním stěžejní radio Defected show s návem Glitterbox. A přesto, že Melvo začal luxusním remixem "I´m Every Woman" a následně parádně navázal na set hlavní hvězdy večera, měli jsme toho po dlouhé minulé noci takzvaně "plný kecky" a pro ten den to zabalili. Přes den následoval samozřejmě opět relax u moře a pokud byste se sem někdy vydali, určitě doporučuji navštívit jednu z mála chorvatských písčitých pláží, která se nachází v severní části ostrova Murter. Tahle kouzelná zátoka s názvem Slanica, obehnaná z obou stran skalními útesy, má úchvatně blankytné moře a tak si sem nikdy neopomeneme udělat výlet. I zde však bylo tentokrát mnohem víc zaplněno než dřív a tak jsme nejčastěji trávili čas na menší plážičce pár metrů od našeho apartmánu. Ta je situována nedaleko festivalového parku, hned u příjezdu do Tisna a její neodmyslitelnou součástí je bar Loca Villa s rákosovými slunečníky, ze kterého vás na pláži i při koupačce v moři po celý den kolébají samé příjemné tóny žánrů deep house a nu-disco. Je jasné, že si zde tuhle idylku užívají převážně festivaloví týpci, kteří se sem sjeli ze všech koutů světa.  Neděli, čtvrtý den fesťáku, jsme rozdělili na dvě části. V brzký podvečer jsme se nejprve vydali mrknout na Main stage na našeho hodně oblíbeného pána, jímž je francouzský, téměř padesátiletý, producent Ludovic Llorca aka Art of Tones. Jeho hymna "My Precious Thing", kterou před dvaceti lety vydal ještě pod jménem Llorca, je jedním z nejnádhernějších výtvorů deep house music. A groovy funky pecky, které v současnosti vychází pod jeho druhým nickem Art of Tones, jsou pro nás také top a často je se Sannym hrajeme v našich setech. Na v tu dobu zatím jen řídce zaplněném danceflooru panovala díky jeho hudbě i počásku uvolněná a zcela vysluněná nálada. Ludovic servíroval pozitivní procítěné soulful house kousky, prokládané funkovou klasikou a nu-discem a všichni tančící na sebe při tom usměvavě pomrkávali. Byla to moc fajn session, po které jsme se vydali do jedné z malebných restaurací ve městě na večeři a pak zpět do našeho příbytku připravit se na večerní mejdan. Na ten jsme dorazili tentokrát v pozdějších hodinách, přeci jen šest dní festivalu je docela "too much". Stihli jsme část vystoupení legendárního Dimitri From Paris, Řeka žijícího ve Francii, jehož asi netřeba představovat. Tvorba mluví za něj, obzvlášť jeho skvostné předělávky věčných pecek jako He´s The Greatest Dancer či Thinking Of You, ale i remixy pro takové ikony jako James Brown, Michael Jackson, Bjork... Dimitriho set byl fajnovou směsí classic house music a disca, prostě přesně v duchu, jaký se od něj očekává. A taky za to byl náležitě oceněn taneční extází obecenstva. Následně jsme se přesunuli na Olive stage, kde předváděl svůj um Brit Cody Currie, jeden z nejúspěšnějších producentů mladé generace. Rád hraji v setech jeho houpavé tracky jako "Apollo 11" či "Oderberger". Codyho set byl plný groovy basových linek a směsice funku a deepu, který si publikum nadmíru užívalo a bylo vidět, že baví i další DJs v čele s Melvem, kteří pařili na pódiu kolem něj. To už se ale nachýlila druhá hodina ranní a na hlavní pódium přicházela hvězda večera, kdysi undergroundový průkopník francouzské klubové scény a později tak trochu "popíkář" s téměř mainstreamovými hity jako "World Hold On" či "Love Generation". Byli jsme zvědaví, co Bob Sinclar předvede zde, zpět na undergroundové scéně. A začal skutečně ve velkém stylu, doslova m*dou jako hrom - jeho vlastní euforickou "Save Our Soul" z roku 2001, kterou jsem mimochodem nedávno také oprášil. Samozřejmě, že totálně přecpaná stage okamžitě burácela a všichni skákali dva metry vysoko s rukama nad hlavou! I několik dalších pecek jelo v super house rytmech a jeho jízda se stále stupňovala, bohužel postupem času čím dál víc směrem ke komerčnějším, lacinějším melodiím typu "Rock This Party" a samozřejmě zmiňované "World Hold On". Ke konci Sinclarova vystoupení jsme si trochu spravili chuť aspoň hitovkou "The Story Continues" od Marco Lyse, ale celkové pocity byly dosti smíšené a minimálně půlka jeho setu nás fakt moc nebavila. A zase už byla čtvrtá ranní, takže jsme spěšně odkráčeli na kutě. Poslední dva festivalové dny jsme dávali celkem z posledních sil, už jen tak lážo plážo, i když s pár výjimkami, které naše "udupané" nohy ještě slušně vyburcovaly k tanci. A to jsme přitom vypustili pár show, na které jsme se docela těšili, jako třeba odpolední párty s Michaelem Grayem nebo set Mike Dunna. Počkali jsme si až na duo zkušených britských harcovníků Heller Farley, které nás příjemně naladilo na další velkou star klubové scény. Tou byl jedenašedesátiletý týpek z New Yorku, jenž byl dvě desetiletí zpět vyhlášen v International Dance Music Awards třikrát po sobě jako nejlepší světový DJ. Danny Tenaglia zde předvedl, že má stále ještě energie na rozdávání, ale hudebně to pro nás bylo takové nenadchne-neurazí. A tak jsme se po čase přesunuli z plážové stage na tu hlavní, kde právě startoval své live vystoupení KiNK, bulharský mág elektronické scény posledních let. A že tedy krutě prověřil zbytky našich sil - na tohle se prostě nedalo dělat nic jiného, než trsat jak o život! Tenhle producent, který loni vystoupil i v Praze, zde začal "deepovkami" se spoustou úžasných ploch, které postupně nabíraly čím dál větší energii, doslova se na nás valily a během pár minut měl KiNK nabitý taneční plac úplně pod palcem. Z deepu se jeho vlastní hudba přelévala tu do tech houseu, tu do acidu a hodně euforických až psychydelických poloh. Pro nás všechny to byla neskutečná jízda a slušnej odlet, a minimálně první polovina jeho setu patřila zase do skupiny The Best of Defected Croatia 2022. Ta druhá už naši partičku trochu rozdělila, protože KiNK přitvrzoval, až přešel do nefalšovaného techna a tak jsme si někteří odešli odpočinout na Olive Grove, ale zbytek si to užil na maximum až do konce. I když na Olive to zas takový odpočinek nebyl, hrála totiž černošská brooklynská legenda - Todd Terry, autor jedné z nejzásadnějších house pecek celé historie "Keep on Jumpin´". I zde nebylo na parketě volného místečka a fiesta byla rozjetá do pekelných obrátek. No aby taky ne, když Terry masíroval publikum jedním mega hitem za druhým. Takovou koncentraci klasických pecek typu "Spiller", "At Night", jeho vlastní "Something Goin´On" nebo "Thrill Me" od Junior Jack jsem v jednom setu asi nikdy neslyšel. :) Poslední večer jsme se už utančení k smrti přišli víceméně jen rozloučit s rajskou zahradou, což pro nás i všechny zdejší "house fans" areál Garden prostě je. A chvíli jsme přitom poslechli Jellybeana Beniteze, jenž v roce 1983 nastartoval Madonninu kariéru, když pro ni vyprodukoval její první a nezapomenutelný hit "Holiday". Jeho vystoupení, stejně tak jako i několika dalších již zmiňovaných kultovních osobností DJingu, je důkazem, jaký má Defected respekt k historii elektronické hudby a chová v úctě ikony, které stály u zrodu taneční scény. A to je přístup, jenž je pro vývoj každé kultury dost podstatný. Závěrem jsme se ještě zavlnili při libých tónech mladičké Jaydy G, jejíž nedávná půvabná skladba s názvem "Both Of Us" by klidně mohla být nejpříhodnějším rozloučením s touto šestidenní Ódou na radost pro všechny fandy house music. Trochu náročnou, ne zcela bez chyb, ale hudebně mimořádnou a nezapomenutelnou, v úchvatné přímořské oáze a hlavně s vysmátou a "vyšajněnou" atmosférou plnou pocitu sounáležitosti. Nezbývá než doufat, že s rostoucí oblibou a návštěvností až příliš nezkomerční a o svého ducha nepřijde. A také litovat, že podobných párty u nás "niet"... Protože celou akci Defected Croatia vlastně asi nejlépe vystihla finální Jellybeanova "roztékačka" "Love Is In The Air". DJ Fun  foto: Gavin Mills a archiv