Cyril Höschl: Benefity a duševní zdraví. Mělo by se při propouštění z práce dbát i na psychický dopad?

Reflex CZ 09.11.2023 19:00  Vážený pane profesore, asi jste také zaznamenal návrh, podporovaný zaměstnavatelskými svazy a některými novináři, propustit zaměstnance bez udání důvodu. Jako příklad uvádějí Dánsko, kde lze zaměstnance téměř okamžitě propustit, pak se ale o něj postará stát s velkorysou nabídkou podpory, např. přeškolení. Čili my zaměstnance propustíme, ale ty se, státe , postarej. Je zřejmé, že na takovou podporu český stát nemá peníze. Pokud pomineme ekonomický pohled a soustředíme se na psychický, co by toto znamenalo pro zaměstnance? Existují dva mýty. První, že vedoucí nejlépe posoudí, jaký zaměstnanec je pracovně nejvýkonnější. Pravda je ale taková, že většina vedoucích posuzuje zaměstnance ne podle výkonu, ale podle loajality k němu. Druhým mýtem je, že státy s větší zaměstnaneckou podporou ekonomicky zaostávají. Příčin, proč se státu ekonomicky nedaří, je ale mnoho a nelze to svádět na jednu z nich. Na druhou stranu spokojený zaměstnanec může být i flink, těch je ale zlomek. Představa, že se na šéfa nebo šéfovou křivě podívám či řeknu něco, co se mu nelíbí, a letím, psychickou pohodu zaměstnance silně poškodí. Přitom k propuštění zaměstnance stačí napsat dva vytýkací dopisy . Jaký je na to Váš názor? I obecně, nemělo by se při ekonomických rozhodnutích více dbát i na jejich psychické dopady? S pozdravem Pavel Čejka.