Blažená cesta ke „kultuře oběti“: Jak Česká republika zapomněla na svou komunistickou minulost

Britské listy.cz 23.10.2024 03:15   Děkuji Éloïse Adde, Mariánu Lóži, Janu Čulíkovi a Tobymu Greenovi za připomínky k tomuto textu. /An English version of this article is HERE) Když jsem v roce 1992 začala psát doktorát z československých dějin, setkala jsem se v Praze se skepsí, ne-li přímo s odmítnutím. „Cizinka píše o českých dějinách?“, ptali se. „Co o nás můžete vědět? Žila jste v komunismu? Ne? No, tak pak...“ Tato odpověď přehlížela skutečnost, že většina lidí nikdy nenavštívila archivy KSČ nebo tajné policie, ani se příliš nezajímala o život lidí mimo svůj vlastní sociální okruh. Skeptici nemohli ani pětadvacet let uvěřit, že by cizinka mohla mluvit česky. Vzpomínáte, jak se mě Michal Klíma v roce 2020 snažil poučovat o českých komunistických dějinách, protože neznal metodologii orální historie, dějiny každodennosti a dějiny zezdola, takže jeho neschopnost pochopit, o čem mluvím, se v jeho očích dala vysvětlit pouze tím, že „plně nerozumím tomu, co píše“, protože čeština „není můj mateřský jazyk“?