29.03.2024 02:30 Kytara coby nástroj inspirující umělce i samotné hudební žánry po celém světě. Právě to odráží sólový debut Chiaroscuro kytaristy Ladislava Pazdery. Album Chiaroscuro, vydané u švýcarského labelu Unit Records, zpracovává řadu stylově různorodých vlivů a přetváří je do velmi osobitých skladeb se širokou škálou nálad. Pazderova tvůrčí síla se odráží v pestrém repertoáru podtrhujícího kvality hudebního vypravěčství. Neustále se měnící nálady a tóny, jemně rafinované pasáže a jiskřivá dynamika propůjčuje novince charismatickou expresivitu. Spektrum stylů, které se Pazderovi daří na bezpražcové kytaře obsáhnout, sahá od mistrovské fingerstyle techniky až po jazz. Hra je ovlivněna tradičním zvukem Andalusie východní Evropy až po arabské oblasti, zahrnuje vzdušnost brazilské hudby a všeobjímající preciznost klasiky. Ostatně o albu pochvalně hovoří i prestižní magazíny jako Concerto nebo Jazzthing. Chiaroscuro je výsledkem osobního a hudebního růstu. Obsahuje převážně původní skladby a několik jedinečných aranžovaných coververzí. V tvorbě se Pazdera inspiruje cizími kulturami a přírodními motivy. „Právě zemité barvy a s nimi spojené pocity jsem měl na mysli u mnoha skladeb. Někdy to byly různé formy písku jako v případě Ténéré nebo Sirocca, jindy různé odstíny hnědé. Jsou zde však i tzv. modré kompozice se středomořskou atmosférou, jako například kontemplativní Agua Calma nebo El Color del Mar. Rád nechávám svou mysl bloudit. V hudbě se samozřejmě odrážejí i mé zážitky z koncertních turné, ale především jsou písně mým vlastním sněním, “ vysvětluje sám kytarista. Vedle toho se v Pazderových skladbách odrážejí hudební vlivy posledních let. Patří k nim italský skladatel Carlo Domeniconi, hvězdy flamenca Vicente Amigo a Jerónimo Maya. „I když sám čisté flamenco nehraji, tuto hudbu hodně poslouchám, protože je pro mě obrovským zdrojem energie, zejména pokud jde o její emblematický zvuk.“ Inspiraci nachází také u tureckého kytaristy Cenka Erdogana, uznávaného jako jeden z předních umělců bezpražcové kytary, do svého repertoáru zahrnuje Pazdera i svého mentora Reentka Dirkse z oceňované kapely Masaa. Toho můžeme slyšet i v některých skladbách na Chiaroscuro, například v El Color del Mar, kde hraje na barytonovou kytaru nebo v dynamické Sirocco, kde zní jeho hra na darabuku. fO2qJscabLQ Ladislav na albu ztvárňuje právě Reentkovy a Cenkovy skladby: rychlou, komplexní Recuerdo, vyznačující se flamencovými podtóny a fingerstylovou energií, a zasněnou Parça. Další duet, Dívka z Istanbulu, z pera Renauda Garcii-Fonse, představuje Ladislava a francouzskou kytaristku Claire Besson, držitelku mnoha ocenění a Pazderovu dlouholetou spoluhráčku. Pazdera se narodil v roce 1989 v Pardubicích. Nejprve se učil hrát na housle, poté na violu. Ta mu nebyla zcela po chuti, ve dvanácti letech náhodou našel ve skříni akustickou kytaru a brzy se od coverů Beatles přesunul ke skládání vlastních písní. Po absolutoriu konzervatoře v oboru klasická hudba začal studovat akustickou kytaru se zaměřením na koncertní hudbu, world music jazz na Vysoké škole hudební Carla Maria von Weber v Drážďanech, kde rozvinul vlastní způsob hudebního vyjádření. Procestoval svět a získal ocenění na mezinárodních soutěžích. Společné album Meraki s nizozemskou kytaristkou Karlijn Langendijk ocenil časopis Acoustic Guitar Magazine slovy "Tato produkce je skvělým vrcholným dílem současného kytarového umění - nádherná hudba pro lidi s otevřenou myslí", newyorské vydavatelství Rhodium Publishing jej popsalo jako : "...směs vzrušujících stylových otisků s využitím řady zajímavých technik a fascinujících postupů". Důkazem Pazderova talentu jsou i další spolupráce, třeba s Drážďanskou státní operetní filharmonií.
29.03.2024 02:30 Nastavit si hranice, sebrat sílu a nahlas se vymezit vůči situacím a vztahům zahánějících nás do kouta, právě o tom zpívají v novém singlu a videoklipu Givin' You Up Iggy Mayerov společně s Jakubem Kaifoszem aka Lazer Vikingem. Poznali se kdysi během účinkování v soutěži Startér Rádia Wave, před rokem debaty přerostly ve spolupráci. Coby producent přinesl Kaifosz indie-popové kapele nový pohled na skládání a proces tvorby a dodal odvahu dělat si věci po svém. „Dokázal nás vybičovat až za hranici našich schopností a vytáhnout z nás úplné maximum. Je nám inspirací, abychom tvořili tak, jak nám říká intuice a neustále se posouvali. I když to občas bolí. Pro mě je Givin' You Up připomínkou, že nemusím být pořád hodná holka a splňovat něčí očekávání. Mohu si dovolit být sama sebou a naplno projevit svůj potenciál, přestože mě u toho občas brzdí strach z toho, co si o tom budou myslet ostatní. Text jsme napsali společně s Kubou, oba jsme do něj prolnuli osobní zkušenosti. Nahrávání bylo emotivní a neobešlo se bez slz, mělo však až terapeutický účinek. Společně jsme píseň také začali zpívat a zjistili, že naše hlasy dobře ladí,“ říká autorka textu a zpěvačka Tereza Dusilová. Píseň Givin' You Up vznikla neplánovaně v ústeckém Tajném studiu, kde se měl původně nahrávat jiný kus. Když Kaifosz prohlásil, že “tři dny na jeden song jsou moc velkej luxus, nahrajeme ještě jeden”, skupina sice strnula, ale nakonec se podvolila. Hravý videoklip s železničářskou tématikou natočil režisér Petr Vlček s týmem studentů FAMU. „Idea vznikla ještě dávno před vznikem Givin' You Up. Cestou z festivalu se Terka zmínila Kubovi, že mají její rodiče obchod s modelovou železnicí. Všichni jsme se pro to nadchli, a když jsme složili novinku rytmicky připomínající jízdu vlakem, bylo jasné, že musíme nápad zrealizovat. Inspirací nám byly filmy Karla Zemana a Wese Andersona, hlavně pro ručně vyráběné modelové krajiny z dílny scénografa Jana Piskače. Při natáčení modelu motoráčku jsme tajili dech a připadali si jako malé děti. Chtěli jsme celému klipu vetknout nostalgickou atmosféru, kterou podpořil historický vagón “Rybák”. Ten se nám shodou různých náhod a za velké pomoci známých podařilo přistavit do vršovického depa,“ dodává ke vzniku klipu kytarista Michal Pilař. _b0_QNY68nE
29.03.2024 02:30 Umělecké směřování je často poznamenáno mnoha různými událostmi a vnímavý umělec je dokáže inspirativně přetvořit do podoby, o které neměl ani tušení. Tak lze shrnout tři EP Davida Kollara, jež nyní vycházejí za přispění jeho přátel – Arveho Henriksena a Ricka Coxe, jinak spolupracovníka Jona Hassella – dohromady na jednom albu pod názvem Where are they...? and other stories u tuzemského vydavatelství Blue Lizard. Kollar na něm mistrně variuje zvuky křehké kytary s elektronikou a samply. V úvodní skladbě využívá poprvé i svůj hlas. Navozuje přitom různé nálady a reflektuje své nejniternější pocity. Ve skladbách Where are they a Requiem for Uncle se Kollar vypořádává s úmrtím svých příbuzných, zbývající čtyři skladby vycházejí z jeho zkušeností s psychickými a zdravotními poruchami a jsou pojmenovány podle léků na úzkost nebo srdeční arytmii. „V dubnu zesnul můj strýc Jozef 'Džony' Tkáč ve věku 56 let. Rok předtím zemřeli moji prarodiče, o které se Jozef staral. Sám zemřel na chronickou srdeční chorobu. Myslím, že zemřel žalem. Zůstal v domě sám. Spal na babiččině posteli, měl ji velmi rád. Můj dědeček hrál na trubku. Byl šéfem dechovky ve Fričovcích. A tak jsem tuto improvizaci začal ukázkou trubky mého přítele a hudebního kolegy Arveho, rytmus je od kamaráda Ricka,“ přibližuje Kollar pohnutý příběh skladby Requiem for Uncle. Přestože jde o nahrávku elektronickou, lze si na ní užít autenticky taktilní zážitek z Kollarovy bezprostřední a sebejisté hry. A i když skladby vznikaly velice spontánně, album působí velmi kompaktně. Autorem ilustrace na obalu Where are they...? and other stories je Kamil Vojnar, známý český grafik a fotograf žijící ve Francii. Jeho práce zdobí také nahrávky Suzanne Vega, Dream Theater, Buty a další. David Kollar je jeden z nejvýznamnějších představitelů současné slovenské hudební scény. Vzešel z klasických podob jazzu, aby objevil volné formy improvizace za použití digitálních technologií, jichž se rádi účastní světově uznávaní hudebníci. Vede improvizační kapelu KoMaRa s Patem Mastelottem, členem legendární skupiny King Crimson a italským trumpetistou Paolem Rainerim. Dlouhodobě spolupracuje s trumpetisty Arvem Henriksenem a Erikem Truffazem. Vystupuje také s významným rakouským tvůrcem elektronické hudby Christianem Fenneszem, kytaristou Eivindem Aarsetem, Timem Bownessem či například Marco Minnemannem a jeho kytara zazněla třeba na albech Stevena Wilsona. Je autorem řady filmové a scénické hudby. Where are they...? and other stories vychází 8. září na labelu Blue Lizard digitálně a jako fyzické CD. Křest alba proběhne 15. září na pražském festivalu Space X 2023, kde Kollar a Henriksen vystoupí. Where are they...? and other stories 01 Where are They 20:45 02 Mirzaten 5:02 03 Tiapridal 2:50 04 Neurol 4:23 05 Rhytmonorm 2:48 06 Requiem for Uncle 12:43 Vyšlo: 8. září 2023 4Msm-oBY35I
29.03.2024 02:30 Silné emoce, poselství o hloubkách vesmíru a života i naději přináší nový singl a videoklip s názvem Perseverance skupiny LANUGO. Jedná se o nejosobnější píseň Lanuga, narozeninový dárek pro zpěvačku Markétu Foukalovou. Do vzniku klipu zapojila svou desetiletou dceru Zorku, která nejen hraje, ale veškerý materiál natočila sama doma na telefon. Vše poté dotáhl režisér Jan Foukal „Inspirovalo mě stejnojmenné marsovské vozítko. Zkoumáme svět, vnitřní i vnější, reagujeme na to, co jsme objevili, předáváme to dál. Při objevování občas narazíme, skoro nebo úplně se převrátíme, ale nevzdáváme to,“ přibližuje poetický text jeho autorka Johana Franková, jenž stojí i za mnoha předchozími písněmi Lanuga. „Píseň jsem napsal během pěti minut po přečtení Johanina textu. Líbilo se mi, jak je text vizuální, promítal se mi v hlavě jako film. Chtěl jsem, aby byly z riffu piana cítit osmdesátky v nichž jsem prožíval dětství, přenést do hudby tu něžnou nostalgickou atmosféru sálající z textu. Okouzlení průzkumem vesmíru jako metafory dětskýho objevování světa i jasnej odkaz na film Odysseus a hvězdy. Něhu pečující mámy. Naději. A smutek z toho, že tu nejsme napořád, “ říká producent a skladatel Viliam Béreš. Alt-popový singl se na streamovacích platformách objeví hned ve čtyřech verzích. „Chtěli jsme dát našim milovaným fans něco extra na hraní. Instrumental pro jejich karaoke večírky, a capella jako nástroj k saturaci případnejch producentskejch ambicí a jako materiál k remixům a zrychlená verze k random postům na sociální sítě a jako poctu Marii Rottrový. Protože přesně tak Markéta zní, když se zrychlí. A to jsme si nemohli nechat pro sebe,“ dodává s úsměvem producent písně Viliam Béreš. Kromě Foukalové a Béreše tvoří Lanugo baskytarista Rastislav Uhrík, bubeníci Martin Kopřiva a Martin Novák a kytarista Mirek Šmilauer. Živá vystoupení nabízejí strhující a energický zážitek. Roku 2009 vydali eponymní debut, 2011 pokřtili druhé album s jednoduchým názvem Lanugo, 2011 nominované na cenu českých hudebních kritiků Apollo. Následovalo EP a Lanugo, 2014 s hitem Sára. S nahrávkou z roku 2019 posunul producent Viliam Béreš zvuk do dosud neprobádaných vod s výraznou melancholickou linkou. Lanugo v současnosti pracuje na nové, prozatím bezejmenné desce, kterou představí v příštím roce. Zapojit se mohou také fanoušci během červnového natáčení videoklipu k druhému singlu. 0qDeGelvgu0
19.03.2024 07:45 Finále soutěžní postupové přehlídky Blues Aperitiv se letos uskuteční v sobotu 13. dubna od 19 hodin ve velkém sále Domu kultury. Pořadatelé garantují třem kapelám, které vybere mezinárodní porota nebo diváci ze sedmi finalistů postup na letošní, už dvacátý osmý, ročník festivalu Blues Alive. Ten se uskuteční od 14. do 16. listopadu. „V celkovém pohledu na bezmála třicet kapel, které se letos přihlásily do základního kola Blues Aperitivu, vlastně není žádná zásadní odlišnost oproti minulým ročníkům: je zde zhruba stejné procento pozoruhodných kapel, jdoucích vlastní cestou, stejně jako kapel spíše průměrných, jež sázejí na snahu co nejvíc se přiblížit svým vzorům, i zhruba stejné, naštěstí přece jen nepodstatné, procento přihlášených, kteří si takříkajíc „spletli soutěž“, protože ani při hodně otevřených mantinelech, které ve výkladu žánru „blues“ máme, na jejich hudbě neshledáváme žádný důvod, proč by měly právě na tomto festivalu vystoupit.“ Říká předseda mezinárodní poroty a dramaturg festivalu Blues Alive Ondřej Bezr a dodává: „Jestliže letos něco překvapilo, a to mile, byly to dvě vzájemně související věci. Totiž vysoký podíl souborů, které hrají buď výhradně na akustické nástroje, nebo mají v jejich hudbě značný zvukotvorný podíl. A za druhé volnější, ale o to sympatičtější a originálnější přístup k bluesové hudbě, která je v jejich pojetí spíš jedním z kořenů, společně například s folkem, country nebo bluegrassem, a celkový rukopis té které kapely se blíží spíš poněkud obecnějšímu zastřešujícímu pojmu americana. Týká se to jak dvou zahraničních postupujících kapel, srbských The Bad Week i polských Robert Kordylewski Trio, tak, k velkému potěšení poroty, také hned tří domácích finalistů, Noises From The Swamp, Reverend Killjoy a Navratil Brothers. Potěšitelné je ale i to, že kromě jasné převahy nových tváří mezi přihlášenými zaznamenáváme i soubory, které už soutěžily v Blues Aperitivu v minulých ročnících, nevzdaly to, pracovaly na sobě a letos se opět přihlásily. K takovým souborům, jež lze považovat bezmála za „inventář“ finále Blues Aperitivu, jsou domácí Back to Roots a slovenští Kiero Grande.“ Záznam z loňského ročníku festivalu Blues Alive zařadila Česká televize na program ČT Art 26. dubna od 12:45 hodin. Text: Ondřej Bezr
17.03.2024 11:16 Hudební projekt čistě pro radost, ve kterém se nemusejí dělat žádné kompromisy. Za takových okolností vznikla před více než dekádou skupina Malina Brothers, v níž se sešli bratři Malinové: bendžista Luboš , kytarista Pavel a houslista Josef společně s kontrabasistou Pavlem Peroutkou. Na svých albech a vyprodaných koncertech se s lehkostí věnovali převážně převzatému repertoáru nebo křížili bluegrass s barokní hudbou. Tentokrát je všechno jinak. Aktuální album V peřejích je poprvé autorské. Zkušení hudebníci skladby věnují domovskému Náchodsku či řece Metuji. S texty jim pomohla písničkářka Radůza. Na desce hostuje i bubeník Boba Dylana Winston Watson. „Před třemi lety jsme vydali naše instrumentální album Baroquegrass. Od té doby uplynulo hodně vody a v nás postupně dozrála myšlenka nové desky, tentokrát ale velmi osobní, autorské - míněno, že jsme si písničky napsali opravdu sobě na tělo,“ říká kontrabasista Pavel Peroutka a dodává, že pozorný posluchač v textech uvidí obraz životů hudebníků samotných. Písničky jsou většinou o vyznání jejich domovině, objevuje se v nich i téma návratu. „Z písniček je cítit určitá nostalgie, návraty do dětství, kdy jsme se učili první akordy a naplno zažívali romantiku Pekelského údolí nad řekou Metují. Po mnoha letech jsme se navíc všichni sestěhovali zpět do Náchoda a znovu objevenou krásu rodného kraje vetkli do nového hudebního materiálu,“ doplňuje houslista Josef Malina. Skladby na album vznikaly lehce a podíleli se na nich všichni členové. „Například písnička Ledňáčci nad Metují byla hotová za odpoledne. Melodie mě napadla na zahradě pod pergolou a hned jsem ji poslal Radůze. A za dvě hodiny od ní přiletěl celý text. Bratr Pavel si zase pro své melodie dojel k Baltskému moři a k našemu kontrabasistovi promlouvaly skály a červená hlína při jeho výletech po Náchodsku a Kokořínsku. No a Luboš si pro svou instrumentálku došel v mysli až někam na divoký západ,“ popisuje houslista. Kromě Radůzy, která otextovala třeba Z odřených vlaků nebo Růži z Killarney, jejíž melodii napsal Charlie McCoy, přispěl jedním textem i písničkář Pepa Lábus a pět vlastních textů dodali sami hudebníci. Nástrojové obsazení nakonec bratři ve studiu rozšířili o irské hudebníky Eilis Lavelle a Roberta Harveyho . Lubošův smysl pro western a hudební nadsázku vyústil k napsání partů pro lesní rohy do jeho instrumentálky Dostavník. Těch se nakonec zhostili David Minár z libereckého divadla a Mikuláš Koska z České Filharmonie. WF2uBUG3SKE Ve skladbě Odjíždím do Kalifornie se nečekaně objevuje Winston Watson, bubeník Boba Dylana. „Potkali jsme se náhodou ve studiu Sono a požádali ho, jestli by nám nenahrál bicí do písně Odjíždím do Kalifornie. Když slyšel nahrávku, rozzářil se a řekl. To je jako kapela mý mámy! Právě na téhle muzice totiž vyrůstal a možná proto dokázal natočit bicí hned napoprvé,“ uzavírá bandžista Luboš Malina. Aktuální album kapela pokřtí na turné. Šňůra třiadvaceti koncertů začne 24. ledna dvěma koncerty ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Křty jsou naplánované na 27. ledna do brněnské Musilky, 28. ledna do Červeného Kostelce a 22. února do Městské knihovny v Praze. Celý seznam lze nalézt NA WEBU. Bratři Malinové se za několik posledních dekád objevili jako hudebníci či producenti snad na všech důležitých albech folku a country u nás. Mimo jiné spolupracovali s Robertem Křesťanem, Pavlem Bobkem, Věrou Martinovou, Wabim Daňkem, Charliem McCoyem aj. Mají za sebou řadu koncertů v USA i na domácích pódiích. V roce 2020 vydali k desetiletému výročí skupiny DVD s hosty Charliem Mc Coyem a Kateřinou García. Celkem natočili pět alb včetně aktuálního CD V peřejích.
14.03.2024 06:30 Německá heavy metalová legenda Accept oznámila, že na festivalu Masters of Rock, který se uskuteční od 11. do 14. července 2024, vystoupí místo kytaristy Phila Shouseho Joel Hoekstra známý mimo jiné svým působením ve Whitesnake. Hoekstra Shouse zastoupí po dobu trvání květnového jihoamerického turné a následné série vystoupení na evropských festivalech. Následně se Shouse do sestavy Accept vrátí. Hoekstra je známý svou virtuózní hrou a zkušenostmi s různými žánry. Ve Whitesnake nahradil Douga Aldriche v roce 2014, působí také v projektu Trans-Siberian Orchestra, ale zahrál si i s Cher, Night Ranger, či Foreigner. "Jsem neskutečně poctěný a nadšený, že to budu moc rozjet na jevišti s Wolfem a jeho partou," řekl Hoekstra. "Těším se na všechny fanoušky Accept v Jižní Americe a v Evropě. Určitě si to nenechte ujít.” P6aUMQAc Accept je jedna z nejvýznamnějších metalových kapel historie. Vznikla v roce 1976 a dodnes je aktivní. Na svém kontě má řadu úspěšných alb jako Restless and Wild či Balls to the Wall. Následovník poslední nahrávky Too Mean to Die z roku 2021 je již připraven k vydání v průběhu tohoto roku. Vizovický Masters of Rock patří k největším metalovým festivalům v České republice. V roce 2023 se na něm představilo přes 100 kapel z celého světa. Lístky nakoupíte zde.
07.03.2024 19:45 Není úplně obvyklé, aby domácí hudební festivaly pořádaly tématické zájezdy do zahraničí. Mezinárodní přehlídka Blues Alive, která koná každý rok v listopadu v Šumperku, ale letos nově nabízí možnost podívat se do Chicaga na Chicago Blues Festival, nejproslulejší akci tohoto žánru na světě. Navíc účastníci během sedmi dní od 3. do 11. června 2024 navštíví mnoho památných míst spojených s historií i současností blues, kterými je provedou dvě hlavní osobnosti tvůrčího týmu Blues Alive, dramaturg Ondřej Bezr a hudební agent Štěpán Suchochleb. Účastníci zájezdu tak poznají místa, na která by se sami nedostali a uslyší historický výklad, který by jinde neslyšeli. A to vše navíc v malé skupince. Kompletní informace o zájezdu najdou zájemci zde, uzávěrka přihlášek je již 15. března. Vedoucí zájezdu Štěpán Suchochleb na úvod říká: „Na místech, která navštívíme, je velká skupina lidí spíše překážkou, chceme působit nenápadně a splynout s prostředím. Navíc jsme bluesoví nadšenci a nehodláme pořádat masové zájezdy. Kapacita našeho výletu do Chicaga je tedy striktně omezena na 12 míst.“ Program sedmidenního pobytu bude převážně zaměřen na hledání historických stop blues i jeho žhavou současnost. Večery stráví účastníci ve žhavých centrech současného blues jako Rosa's Lounge, Kingston Mines nebo Buddy Guy's Legends. Na účastníky čeká procházka od Blues Markeru u bývalého nádraží Illinois Central Station přes legendární centrum bluesové hudby Maxwell St. do čtvrti Pilsen, před sto lety sídla českého živlu v Chicagu. „Program zahrnuje také návštěvu budovy na South Michigan Avenue, kde v padesátých a šedesátých letech sídlilo vydavatelství Chess Records. Zde čeká účastníky soukromá komentovaná prohlídka expozice připomínající historii Chess Records i jejich basistu, skladatele a aranžéra Willie Dixona,” vypočítává Štěpán Suchochleb. Program cesty podrobně mapuje ostrou čtvrť South Side, kdysi nabitou zábavními podniky a kluby, kde se černoši po příchodu z Jihu usazovali a provozovali svoji hudbu. Účastníci navštíví místa slavných historických klubů jako Checkerboard Lounge, Theresa's Lounge, Pepper's Lounge, Smitty's Corner nebo 708 Club, ale také dnes nepříliš nápadný dům Muddyho Waterse, kterým prošli všichni muzikanti, kteří tehdy na bluesové scéně v Chicagu něco znamenali. Účastníky zájezdu čeká návštěva sídla významného bluesového vydavatelství Alligator Records na severu Chicaga, které jim díky kontaktům vedení Blues Alive výjimečně otevře svoji zkušebnu a sklad, ale také návštěva sídla dalšího významného chicagského vydavatelství Delmark Records. Samotný Chicago Blues Festival se koná čtyři dny v Millenium Parku v centru Chicaga: hlavní festivalová stage je v architektonicky zajímavém Jay Pritzker Pavilionu, kromě toho se v parku nacházejí další dvě festivalové stage. „Program festivalu každoročně nabízí to nejlepší, co se na současné bluesové scéně vyskytuje. Pravidelně zde hrají držitelé Grammy Award a Blues Music Award, kvalita lineupu na všech třech scénách je pověstná,” popisuje Suchochleb. Cena zahrnuje zpáteční letenku, ubytování se snídaní v kvalitním hotelu v centru Chicaga, kompletní pozemní dopravu v Chicagu, vstupy do hudebních klubů, komentované prohlídky a procházky zaměřené na blues, návštěvu sídla Alligator Records, návštěvu sídla Delmark Records, komentovanou návštěvu Chicago Blues Festivalu a především zasvěcený výklad a průvodcovské služby organizátorů Blues Alive, jednoho z nejlepších bluesových festivalů v Evropě. Kompletní informace o zájezdu najdou zájemci zde. Mezinárodní hudební festival Blues Alive, který je největší středoevropskou přehlídkou zaměřenou na blues a příbuzné žánry, letos proběhne od 14. do 16. listopadu opět v šumperském Domě kultury. Celkově program nabídne přes třicet účinkujících na třech pódiích a řadu dalších akcí po celém městě - jam sessiony, tematické odpoledne, projekci filmu nebo poslechové pořady. Prvními potvrzenými jmény jsou například americký bubeník a kytarista, držitel Grammy a mnoha cen Blues Music Awards Cedric Burnside, americký bluesový písničkář, držitel řady Blues Music Awards a tři nominací na Grammy Eric Bibb, brilantní kytarista z Miami a Bluesrockový umělec roku 2023 Albert Castiglia, významný americký zpěvák a rockový písničkář Chuck Prophet a řada dalších. Více informací o předprodej vstupenek zde.
02.03.2024 00:15 Kniha pro malé i velké rockery. To je Krokodýlova kapela, nejnovější přírůstek do bibliografie spisovatele a stand-up komika Jiřího Štrauba. Komedie vypráví o talentovaném krokodýlovi, kterého si všimne slavný manažer křeček a rozhodne se z něj udělat hvězdu. Publikace vyšla jako první titul nakladatelství Rýče, které si dalo za cíl vydávat knihy pro drsné děti. Dobrodružství party svérázných zvířat, která chtějí s rock’n’rollem dobýt svět. Tak líčí spisovatel Jiří Štraub svoji nejnovější knihu Krokodýlova kapela. Rodinná komedie plná hudby vychází jako první publikace nedávno vzniklého nakladatelství Rýče, které se věnuje knihám pro drsné děti. „Je pro mě čest, že Krokodýlova kapela vychází u Rýčete jako první. Rýče si jako svou cílovou skupinu zvolilo děti orientované naprosto odlišným směrem, než kterékoliv jiné nakladatelství v Česku. Mám rád odvážné, originální a i trochu provokativní projekty,“ říká Štraub. Kniha volně navazuje na jeho prvotinu Rockové příběhy pro malé rebely, která vyšla v roce 2020. „V Krokodýlově kapele se sice objevují postavy z Příběhů, ale k pochopení děje není třeba můj debut znát. Chtěl jsem, aby novinka fungovala samostatně i jako součást nějakého většího celku,“ doplňuje Štraub. Milostné vyznání rockové hudbě Jak už název napovídá, kniha vypráví o krokodýlovi, který je obrovským fanouškem a přítelem kapely AC/DC, v níž hrají električtí úhoři. Díky ní přijde na to, že má talent ke zpěvu, hraní na kytaru a skládání písní. Všimne si toho i manažer AC/DC ‒ vznětlivý křeček ‒ a rozhodne se ze stydlivého a lehce natvrdlého krokodýla udělat hvězdu. „Myslím, že kniha je hlavně o přátelství – velmi silném vztahu budovanému postupně,“ vyjádřila se Rosana Zvelebilová, šéfka Rýčete a zároveň již zavedeného nakladatelství Canc. Krokodýlova kapela je podle Štrauba zároveň milostným vyznáním rockové hudbě. Pro publikaci dokonce vytvořil vlastní playlist na streamovací platformě Spotify. „K playlistu se zájemci dostanou například díky QR kódu, který naleznou přímo v knize. Najdou v něm klasické skupiny jako AC/DC, Judas Priest, Black Sabbath nebo Led Zeppelin,“ popisuje autor. Prostor pro fantazii Ilustrací se ujala Tereza Doležalová. Pojala je částečně jako omalovánky. „Tereziny ilustrace vždy dávaly prostor pro fantazii. Seznámili jsme se spolu v divadle RockOpera Praha, kde působila jako výtvarnice. Krokodýlova kapela je již naše druhá spolupráce,“ přibližuje Jiří Štraub. Kniha je určena dětem starším osmi let a dospělým všech věkových kategorií. Vychází 30. října. Lidé ji mohou zakoupit na webu nakladatelství Rýče nebo u vybraných knihkupců. O autorovi Jiří Štraub se narodil 19. 4. 1994 v Kladně. Vystudoval obor Tvorba textu a scénáře na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Je stand-up komikem, moderátorem, novinářem a spisovatelem. Vystupuje s českou komediální skupinou Vtípečky se zelím. V roce 2020 vydal u nakladatelství Grada humoristickou knihu pro celou rodinu Rockové příběhy pro malé rebely. Jeho sci-fi a fantasy povídky vycházejí v časopisu XB-1. V současnosti moderuje pořad portálu Deník.cz Desítka a speciální programy v divadle RockOpera Praha. V letech 2013–2016 se podílel na tvorbě relací TV Rebel Czech Blade, Young Blood a Rockface, které také uváděl. Je redaktorem Deníku. Jeho články v minulosti vycházely také na webu Novinky.cz, v deníku Právo a v časopisech Spark, Fakker!, Rock&Pop či Rock&All. O nakladatelství Rýče Rýče je brněnské nakladatelství, které se zaměřuje na horory, thrillery, rockové pohádky a obecně příběhy pro otrlejší a odrostlejší děti. Vzniklo v roce 2023 jako odnož nakladatelství Canc. Na svém kontě má první dva tituly – Krokodýlovu kapelu a Jak to s tím Hrnečkem tehdá bylo.
