27.11.2023 09:31 David Frej nám napsal parádních 135 receptů! Tématiku protizánětlivé stravy už probírá ve svých předchozích knihách, takže nám je už jasné, že to, co jíme, může zásadním způsobem ovlivnit rozvoj nemocí pramenících z neustálého boje těla se škodlivinami. To, co způsobuje chronický, vleklý zánět . Ve zkratce, když se ohlédnu sama za sebou, tak ve chvíli, kdy se cítím „k ničemu“, tak si stačí uvědomit už jen to, jak žiju a čím se stravuju. Většinou najdu okamžitě viníka. A najdete tu i drobné pomocníky, kteří jsou tak nenápadní, že je často přehlížíme: anýz, bazalka, bobkový list, česnek, fenykl, hřebíček, kardamon, rozmarýn, tymián, zázvor. Ostatně, zázvor je nazývám králem koření: „Obsahuje přibližně čtyřista složek včetně antioxidantů a enzymů. Podporuje trávení, vstřebávání živin a vylučování, má silné protizánětlivé účinky. Ostřejší chuť má sušený zázvor, který má více protizánětlivých a analgetických účinků… Výrazně proti zánětu působí také hřebíček, rozmarýn, petržel a kurkuma. Zaujal mne tu také rozdíl mezi klasickou solí a himalájskou solí. Autor tvrdí, že himalájská je lepší, povzbuzuje chuť k jídlu, zvyšuje sekreci žaludečních šťáv , protože je přírodní. Běžná sůl je spíše syntetický produkt, protože je rafinovaná za vysokých teplot. Jak vidíte, roli hraje mnoho faktorů, už jakkoliv nepřirozeně zpracovaná potravina se může v těle chovat jinak než potravina ponechána přirozeným vlastnostem. To samé platí i o mléku, pasterovaném, nebo čerstvém. Každé také působí v těle úplně jinak. Nejlepší kniha na toto téma: Protože je praktická Když porovnám všechny knihy Davida Freje na toto téma , považuji tuhle za nejpraktičtější. Možná to je tím, že v ostatních vás autor dostatečně přesvědčí o tom, na jakém principu vzniká v těle chronický zánět a že i třeba otoky a neschopnost zhubnout je o nerovnováze, nemluvě o vážnějších nemocech, alergiích apod. A je tedy čas se do toho obout pořádně a prakticky – tedy recepty, jídelníčky, tipy, tak úžasná motivace, kterou máte snad i díky barevným obrázkům a kvalitnímu papíru, prostě chuť okamžitě praktikovat. A já můžu říct – ANO! Zkuste to! Jděte do toho, protože když ne nyní, tak kdy? A nahlédneme do receptů? Což takhle: Biftek se špenátem, nebo krůtí steak na grilu s čerstvým rozmarýnem a dýňové hranolky. Ne, nemůžu nabízet víc, protože jeden recept je vážně lepší než druhý. O autorovi: MUDr. David Frej je lékař, internista, studoval holistickou a funkční medicínu v Mexiku, Rakousku i Indii. Své poznatky využívá v praxi s klienty, zaměřuje se na léčbu zánětu a s ním souvisejících civilizačních chorob, problémů s výživou, biologickými rytmy, detoxikací organismu. Věnuje se ozdravným pobytům, přednáškám a seminářům. Pravidelně publikuje v měsíčníku Regenerace a je častým hostem televizních i rozhlasových pořadů. Vydalo nakladatelství Eminent, 2017, www.eminent.cz Renata Petříčková
27.11.2023 09:31 První premiérou v roce 2018 v Městském divadle Mladá Boleslav bude inscenace Teď mě zabij, současného kanadského dramatika Brada Frasera. Režie se ujal umělecký šéf Petr Mikeska. Hra je příběhem otevírajícím téma sexuality hendikepovaných a nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením. Dalším silným tématem hry je eutanazie. Premiéra se uskuteční 23. 2. 2018 od 19:00 na Velké scéně. Hra Teď mě zabij je příběhem jedné rodiny, která žila šťastně až do osudového okamžiku. Ten zamíchá kartami a navždy změní životy všech členů a jejich přátel. Nehody se totiž stávají a musíme jim čelit, ať chceme nebo ne. To důležité je ale nikdy neztratit naději. Příběh, kde stačí moc málo, aby to byl příběh kohokoliv z nás. Městské divadlo Mladá Boleslav hru uvádí jako druhé divadlo v České republice. Česká premiéra hry Teď mě zabij, proběhla v květnu 2017 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v režii J. Klimszy. Boleslavští diváci se mohou těšit i na hostujícího herce, kterým je mladý a velmi talentovaný Jan Hofman. Ze souboru se poté představí Milan Ligač, Roman Teprt, Lucie Matoušková, Malvína Pachlová. Inscenace je unikátním tím, že otevírá témata, která jsou běžně tabuizovaná, ale v dnešním světě přítomná a silně aktuální. Brad Fraser se narodil 28. června 1959 v Edmontonu v Albertě, je dramatikem, scénáristou a kulturním komentátorem. V současnosti je jedním z nejznámějších kanadských dramatiků jak v Kanadě, tak i v zahraničí. Jeho hry obvykle obsahují drsný a komický pohled na současný život v Kanadě, včetně upřímného zobrazení sexuality. Brad Fraser – Teď mě zabij hrají: Milan LIGAČ, Roman TEPRT, Malvína PACHLOVÁ, Lucie MATOUŠKOVÁ a Jan HOFMAN j.h. scéna: Michal Syrový kostýmy: Agniezska Pátá – Oldak dramaturgie: Lenka Smrčková režie: Petr Mikeska Více informací na www.mdmb.cz
27.11.2023 09:31 Místo svatby smuteční obřad. Aimee se měla vdávat a teď kráčí za rakví svého snoubence. Ale co se vlastně stalo a proč musela přijít o Všechno, co máme? Aimee poznala Jamese, když byli oba malé děti. Jejich mnohaleté přátelství postupně přerostlo v hlubokou životní lásku. Touha a náklonnost logicky vykrystalizovala v žádost o ruku a zasnoubení. Jenže James dva měsíce před svatbou zmizel kdesi v Mexiku, a pak jeho bratr Thomas pouze vyzvedl mrtvé tělo. Aimee tedy nakonec ve svůj plánovaný svatební den oplakává milovaného muže na jeho pohřbu. Plna zoufalství utíká před zármutkem, toužící zavřít se v tichu a klidu, pryč od všech blízkých. Na parkovišti potká podivnou ženu, která jí převrátí svět naruby – James prý žije a v rakvi vůbec žádné tělo není. Zoufalá Aimee senzibilce nevěří, odmítne ji, ale ono prohlášení jí neustále hlodá v mysli. Brzo však nemá na žádné úvahy čas, rodinná restaurace se prodává, Aimee zůstává bez práce a urychleně musí vymyslet co dál. Shodou náhod – nebo snad zasáhne osud – se seznamuje s pohledným fotografem Ianem, který ji ponoukne ke splnění dávného snu. A tak si Aimee pronajímá útulnou kavárnu, rekonstruuje ji, pomalu se sbližuje s Ianem a život se vrací do jakéhosi normálu. Aimee však nezapomněla na Jamese a vlezlou senzibilku. Když se tajemná žena ukáže na zkušebním otevření kavárny s novým „důkazem“ o tom, že James přežil, Aimee se rozhodne. Pojede Jamese do Mexika hledat. Ian, zakoukaný do ní až po uši, se připojuje. A tak se společně vydávají na cestu, která může být velmi zásadní a nebezpečná pro všechny. Co Aimee s Ianem v Mexiku najdou? Přežil James? A pokud ano, proč se své milované už dávno neozval? Skrývá Thomas a jeho rodina snad nějaké tajemství? Zamotanou historii můžete rozplést spolu s Aimee v románu Všechno, co máme. Americká autorka Kerry Lonsdaleová se rozhodla debutovat lehkonohým a čtivým románem, u něhož se zatetelí každá romantická duše. Stvořila živoucí, zábavné a sympatické hrdiny, s nimiž je radost proplouvat spletitým příběhem. Všechno, co máme, vydaný nakladatelstvím Ikar, je román plný vzrušení, lásky, oddanosti a okořeněný špetkou napětí. Prvky thrilleru dodávají příběhu zase o něco zajímavější šmak a nutí čtenáře číst a číst až k velmi překvapivému rozuzlení. Všechno, co máme zaujme čtenářky prahnoucí po příbězích s dobrým koncem, nebo aspoň takovým, který se dobrým zdá být. Popusťte uzdu fantazii a nechte se na jejích křídlech unést do slunné Kalifornie, kde je možné takřka všechno.
27.11.2023 09:31 Skvělý nápad: vzít čistou studenou vodu a ovoce, zeleninu, bylinky a květiny….Vodu s vyluhovanými snítky máty zná snad každý, ale tady se celý nápad rozvíjí do nádherné křišťálové čistoty. A není to jen krásnou obálkou knihy, řekla bych…. Celý ten nápad je tak svěží, že budete mít okamžitě chuť si nějaký takový nápoj vymacerovat. Čistá voda osvěží na těle i na duchu. Je nejen naší součástí, ale i přenašečem informací… To je také stará známá pravda. Voda v sobě umí nosit energie toho, co do ní bylo vloženo. Ne vždy máme k dispozici vodu z čisté „studánky“, nebo měkkou dobrou vodu, na které si pochutnáte, ale v takovém případě si můžete její kvalitu energeticky vylepšit právě tím, co do ní přidáte. Obohacená o bylinky, vůně květin, ovoce, zeleniny a aromatického koření z celého světa, ach – už jen ta představa. Na jaře pampelišky, v létě levandule, na podzim skořice a v zimě hřebíček a křížaly… Nebylo těžké v jedné větě proletět letem světem celý soubor receptů od Radmily Zrůstkové. Část se jich totiž nesmazatelně zaryje do hlavy a máte co dělat, abyste netruchlili nad tím, že teď asi zrovna kombinaci borůvek a levandule nezkusím. No co, ale je to důvod, proč se těšit na léto! Každé roční období! V knize je zastoupeno každé roční období, takže pro každý roční cyklus tu je nabídka voňavých a lákavých receptů. Takže si můžete vytvořit spoustu dobrot na zimu! Vlastně už i na jaro, čas neuvěřitelně letí a s touhle knihou se budete těšit na chutě a vůně jara i léta i podzimu… Nejvíce mne potěšila autorka tím, že nám dává volnou ruku k vlastní tvorbě. Její recepty jsou tudíž inspirací, která rozjíždí fantazii neskutečným způsobem…. …mlsavě budete hledět na nejrůznější chuťové a voňavé kombinace a už se hlavou začnou honit nejrůznější vlastní vymyšlené kombinace. Takže mi v paměti zůstala kombinace levandule a borůvek – a tady bych se nebála z toho klidně udělat i smoothie. Také aronie, černý rybíz a květ měsíčku lékařského – tady bych se asi smoothie trošku bála, přece jen dřevitá silná vůně měsíčku… no i když… nemálo času jsem strávila úvahami nad tím, jestli se to náhodou k té divoké vůni rybízu nebo aronie nehodí naprosto dokonale. Vidíte to? Už se vám honí hlavou nápady. A zrovna takovéto přemýšlení je táááák slastné… Nechte se nalákat! Radmila Zrůstková se věnuje výtvarné činnosti, vytváří hedvábné módní doplňky a společenské šaty a oděvy pod značkou Rakay Original. Dlouhodobě se zajímá o zdravý životní styl a raw food, které jí významně zlepšily zdravotní stav a psychickou pohodu. Věnuje se přednáškám, kurzům přípravy raw food a organizuje veganské večeře v Novém Boru a České Lípě. Napsala kuchařku syrových receptů Zdravě a syrově a s MUDr. Davidem Frejem průkopnické dílo Štávy a míchané nápoje z přírody. Vedle pravidelných rubrik Raw food a Životadárné nápoje se v měsíčníku Regenerace podílela na speciálech Biostrava, Prameny omlazení, Biostrava v zimě, Jak žít s cukrovkou nebo Osvěžující a léčivé nápoje a pokrmy. Vydalo nakladatelství Eminent, 2017, www.eminent.cz Renata Petříčková
27.11.2023 09:31 Přiznám se narovinu, že nejsem veganka ani vegetariánka. Že se zvířátky mám soucit někdy až příliš velký a pro okolí nepochopitelný, takže mi podobná kniha byla docela zářezem do černého svědomí. Tak by miluješ zvířátka, a přitom si je dáš k obědu? Řízeček pěkně osmažený a k večeru hrnek studeného mléka nebo sýrové orgie? A co kravičky v kravíně a co to kuře, jehož prsa ti leží na talíři? Ne, nebojte se, není to taková hrůza, jako jsem si malovala v černých snech. Ale přesto bych k této knize ráda řekla několik postřehů. V první řadě je určena nejmenším dětem, je vhodná na vtipné prohlížení, snad i díky obrázkům připomínající vtipnou karikaturu máme možnost se lépe vcítit do dětského nahlížení na zvířátka. Krávy, prasata, slepice, krůty nebo ryby, opice… je to úplně jedno, setkáte se tu s domácími, tzv. užitkovými zvířaty, stejně jako se zvířaty divokými. Těmi, kterým zase bereme díky těžbě či znečištění oceánu životní prostor a… No je to smutná bilance, člověk tady na Zemi mnoho dobrého nevykonává v tomto směru. Kniha je celkem tenká, stručná, jasná, koncipovaná jako dětské povídání a pár informací, které vám utkvějí v paměti jsou opravdu jen o tom, aby děti začaly samy přemýšlet nad tím, jak to se zvířaty chodí a že maso na tácku v obchodě není jen neživou hmotou, která vznikla v jakémsi imaginárním světě, ale že za ní opravdu je živé zvíře. Další zdroje informací a porovnání toho obrazu ať už na jakoukoliv stranu proběhne pak už podle vás… Já jsem si například vyhledala pár videí z USA, kde se v živých vysíláních můžete podívat přímo na mléčné farmy, na všednodenní život krav online. Některé informace si tak zpřesníte, poopravíte, poupravíte. A hlavně – některá zvířata se mají opravdu dobře, jiná opravdu trpí, mnoho z toho, co se zde říká, nelze paušalizovat. A pak možná přijde otázka: „A kolik bude na světě slepiček, když je přestaneme jíst a jíst vajíčka?“ Kolik? „A co bude s dušičkami těch slepiček, které se chtějí narodit?“ A najednou se dostáváte do ryze filozofického světa, kde odpovědí může být třeba i to, že se prostě slepičky narodí jako něco jiného nebo na jinou planetu nebo si to prostě zařídí jinak. Anebo by se svět proměnil celý a slepičky by byly jen domácími zvířaty. No a tu samou promluvu můžete absolvovat s krávami, prasátky nebo krůtami. Milí rodiče, nad touto knihou se opravdu zastavíte, zamyslíte a možná si ten řízek k obědu rozmyslíte. Minimálně tohle vede k tomu, abychom uvažovali nad tím, je-li nutné zvířata a jejich produkty jíst tak často, jak to obyčejně děláme. Ruby Roth je umělkyně a ilustrátorka žijící v Los Angeles, Kalifornie. Vegankou je od roku 2003 a poprvé objevila zájem dětí o vegetariánství při výuce umění v mimoškolních zájmových kroužcích. Vydalo nakladatelství IFP Publishing, 2017, www.ifp-publishing.cz Renata Petříčková
27.11.2023 09:31 Pro Regulu Elizabeth Fiechterovou musel být splněný sen dostat do rukou vzácnou možnost „přepracovat, uhladit a načechrat“ své oblíbené karty. Lenormand, nádherné, věky přežívající dílo madame Lenormand, která s těmito kartami trávila celé dny, neb jeden každý výklad někdy trval celý den, tolik informací vám tyhle obrázky dají. Já bych je přirovnala ke kartám cikánským, rázným a řízným a celý život jsem se jim vyhýbala. O to zábavnější, vyzývavější a odvahu budící byla výzva je opravdu vzít do ruky a poznat je. Tyhle krásný Lenormand přepracované tak, aby byly lákavými právě pro takové jako já. Chtě nechtě. A jako první cítím ten obrovský um, píli a pětadvacet let zkušeností, které autorka do svého díla vložila. Tu touhu udělat to, co jí uchvátilo na celý život, přístupné a pochopitelné každému. Podává vám je s tím, že vás nyní naučí s nimi pracovat, že vás je naučí milovat. A i když mi to trvalo týdny, ale možná to je tím, že jsem příliš tvrdá a bázlivá pro tento typ karet, naučila jsem se je milovat, či alespoň k nim přistoupit s úctou a láskou ve chvíli, kdy na ně mám náladu. A pak mluví naprosto přesně, což je ale dáno jejich jasnými významy. Ale je to pro mne stále jako sednout do ferarri, když prostě máte odvahu a naladění jenom na procházku pěšky. Ale přesto – musím smeknout. Jsou to karty, kterým, když jsem se dostala pod kůži, plně jsem pochopila to, co se o nich říká – kdo si je jednou zamiluje, už nechce jiné. A kdo jim na chuť nepřijde, ten prostě nepřijde. Lesní víly asi sáhnou po tarotu. Rázné ženy pak po lenormandkách. Na tohle jsem názor nezměnila. Ale změnila jsem názor na to, že se těchto karet bojím. Autorka skvěle navodí atmosféru, ve které se otevřete novým informacím, apeluje na intuici a vede čtenáře k tomu, aby v kartách hledali svoje souvislosti. Aby ta spojení, která jsou pevně daná, začala dávat smysl a postupně jste už samy viděli, o čem to asi může být, aniž byste se podívali do knížek. Výborná psychologie nejrůznějších životních situací, která naučí předvídavosti. Možná to všechno vůbec není o kartách, ale o notné dávce předvídavosti a citlivosti k vnějším i vnitřním vlivům, což dohromady dá – budoucnost. Možná to celé opravdu není mystické, ale velmi realistické… Žádná magie, ale život sám. Život se svými tajemstvími! Využívám kratší výklady na dvě, tři nebo čtyři kartičky…. Které poskytují jasné odpovědi pro současnou situaci a náhled do budoucna…. A pak potěší, když si třeba vytáhnete kombinaci karet hovořící o rozcestí, pánovi a karmě. Tady končí cesta , odhodlaný muž. Dále pak kombinace muže a Kříže je o tom, že muž je ženě karmicky předurčen a že je to také odhodlaný, rozhodný muž. A pak tu je Velký list, výklad, který má platnost půl roku a poskytuje často velmi podrobný pohled i do minulosti a souvislostí. To je ten, který dříve než za půl roku nedělejte, ten, nad kterým madame Lenormand často strávila celý den, kolik věcí v něm lze vyčíst. Ten doporučuji si vyfotit, abyste se k němu mohli vracet v průběhu celého období. A tak nakonec – Lenormand poskytují zcela nové obzory karetních her a informací. Nakonec… jsou k zamilování! Regula Elizabeth Fiechter se narodila v roce 1953 a vyrůstala v Bernu. Již mnoho let žije v západním Švýcarsku. Vzděláním učitelka jazyků, diplomovaná andragožka, astroložka, žurnalistka. Věnuje se malířství a působí jako médium. Věštecké karty Lenormand ji fascinují již přes dvacet let. Urban Trösch, se narodil v roce 1954 v Curychu. Žije a pracuje od roku 1968 v Bernu. Je známý svými obrazy plnými fantazie, které maluje pastely a vaječnou temperou, a jeho díla jsou mezi soukromými sběrateli vysoce ceněna. Výstavy ve Švýcarsku i v zahraničí. Námět i pracovní postup je pro něj jako životní harmonie. Mystickou Lenormand namaloval podle zadání autorky. Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2017, www.synergiepublishing.com Renata Petříčková
16.11.2023 02:45 Před nedávnem běžel v české televizi seriál Tančírna na hlavní třídě ’59 podle scénáře Anette Hessové. Na obrazovkách se objevilo něco „nového“, co bralo dech. Byla jsem zasáhnuta, šokována a překvapena v tom nejlepším slova smyslu. Příběh rodiny, v hlavní roli spíše tří dcer z poválečného Německa až do doby výstavby berlínské zdi. Všechny ty jizvy z války, sociální stereotypy, ale i snaha mladé generace se vymanit minulosti rodičů, bez obalu, hrubé a čisté, vyvěrající přímo z jádra Německa. Řekla jsem si, tohle mělo opravdovou sílu! Přesně tyhle příběhy a tento žánr na naší scéně chyběl. A proto není divu, že když jsem zahlédla Dcery nové doby od Carmen Kornové, neváhala jsem. Nakladatelství Prostor vydáním této německé ságy dokonale vyplňuje onu hladovou mezeru přesně po takovýchto příbězích. O Německu, o válce, o nacismu, o tom víme hodně z dokumentů a školních lavic. Ale vstoupit do onoho časoprostoru a poznat mezilidské vztahy a pochopit obyčejné lidské souvislosti rozdílných postav, čtenáře bezpodmínečně hned uchvátí a odejme nálepku černobílého pohledu na svět. Carmen Kornová je plodnou spisovatelkou, vydala řadu knih převážně detektivek, ale i dětského žánru. Narodila se 28. listopadu 1952 v Düsseldorfu v rodině skladatele Heinze Korna a jeho manželky Anneliese. Dětství a mládí strávila v Kolíně nad Rýnem. Pracuje jako redaktorka na volné noze a věnuje se psaní knih. Je vdaná za novináře a překladatele Petera Christiana Hubschmida, má syna a dceru a žije s rodinou v Hamburku. Její Dcery nové doby začínají na konci první světové války a zaměřují se na čtyři ženy v Hamburku. Henny Godhusenová je zdravotní sestrou a chce být porodní asistentkou na ženské klinice. Žije se svou matkou, otec zemřel ve válce. Stejné profese chce doclit i její nejlepší kamarádkou je Käthe, která věří v ideály komunismu. Ida žije znuděným životem rozmazlené bohaté ženy a pod vrstavmi konvencí skrývá vzpurnou duši. Aby rozbila ten stereotyp, přemlouvá služebnou, aby ji vzala tam, kde to doopravdy žije. A poslední Lina, která se chce stát učitelkou, a její profesní obětí je zůstat svobodnou ženou. Ale je to jen malá oběť oproti té, kterou pro ni udělali rodiče. Doslova umřeli hlady, aby jejich děti přežily. Postupně se status mladých žen mění, některé se vdávají, ať už je k tomu vedou jakékoliv okolnosti. Do děje vstupují nové postavy, partneři, kolegové, příbuzní a děti a je potřeba být na pozoru, abyste se neztratili v příběhu. Stejně jako život je plný mnoha postav, které zůstávají, či jen tak míjejí kolem nás. Někteří jsou důležití a u jiných má možná význam jen ten okamžik. Příběh prvního dílu trvá téměř tři desetiletí, poslední kapitola je z prosince 1948. Na začátku mladé ženy postupně dozrají kolem věku padesáti let, zažily dvě světové války, hospodářskou krizi, vzestup a pád nacionalismu. Osud jim není vždycky nakloněn a my s nimi můžeme sledovat nejen různé politické a ekonomické změny, ale vývoj postavení žen ve společnosti. Pracovní společenské oběti , zkracování vlasů , žena jako politička oproti stereotypní roli ženy v domácnosti. Mohla to být silná generace ve znamení změn, ale neponaučila se a její kroky jí přivedly z jedné světové války do hrůz té další. Víme, co způsobila nacionální euforie. A statusy i dřívější jistoty se začaly bortit. Manžel Idy je bankéř, ale její otec všechno ztrácí. Ti, kteří se vyrovnávají s režimem snadno nalézají nového nepřítele v Židech. I když v jejich řadách bují daleko větší zlo v podobě informátorů, jenž pro výhody jdou klidně i přes mrtvoly. Dcery nové doby jsou poutavým příběhem z Hamburku, které už není takové, jaké ho znaly ze svého dětství. Některá místa dnes už ani neexistují. „Byl teplý letní večer, kdy Lina a Louise seděly u okna, jehož tři křídla byla otevřená a nabízela pohled na kanál. Obloha měla sametově modré zbarvení, ale už nebyla bezpečná. Ani v Kolíně, ani v Hamburku. Bylo to jen několik dní, co osamělý bombardér prorazil pokrývku mraků poblíž Fuhlsbüttelské ulice a svými tříštivými bombami zabil hrající si děti. Až do jara shazovali Britové nad Hamburkem jen letáky, nyní však následovaly bomby. Po prvním náletu na přístav a městské čtvrti St. Pauli a Altona se vytí sirén stalo každodenní záležitostí. Do protileteckých krytů však chodil jen málokdo, a teď v létě neznamenalo velkou nepříjemnost ani zatemnění, nařízené hned po začátku války 1. září 1939.“ A utrpení a následky války jsou vidět téměř neustále. „Ta mladá žena byla ve vysokém stupni těhotenství, a když dorazila na kliniku Finkenau, byla skoro nahá. Měla na sobě jen spálené útržky látky. Od Hammu přes Wartenau běžela ohněm a Unger ji odnesl do porodního sálu na rukou. Ještě jí stačili ošetřit spáleniny, než začal porod. Porod, který té mladé ženě poté, co měla právě za sebou, připadal snadný. Když se její chlapec krátce před čtvrtou narodil, byl nálet na městské části východně od centra už dvě hodiny minulostí. Je to dar od Boha, říkal si Unger, měl by se jmenovat Donatus. Vložil dítě do rukou Henny, zatímco vyčerpaná matka usnula, i když se jí víčka chvěla. Počet lidí, kteří během noci na 28. červenec přišli o život bombami a ohněm, byl nekonečný, ale Theo Unger a Henny o tom ještě nevěděli. Strašidelné rysy zubožených postav, často jen v noční košili a se spálenými vlasy, tlačících před sebou dětský kočárek, nesoucích zbytky zavazadel a často jen osaměle se vlekoucích předměstskými ulicemi, než dorazily do vesnice, už tak přeplněné chudáky. Z těch, kteří zůstali v Hamburku, však už nikdo neváhal s odchodem do sklepa či ještě lépe do krytu, neváhali ani ti nejodvážnější.“ O knize v Il Giornale del Libro napsali: „Tuhle knihu by si měli přečíst všichni. Vypráví o síle čtyř žen v nejtemnějším období Německa. Skutečně skvělá kniha!“ Než ji odložíte, budete o ní přemýšlet. O jejich hrdinkách, o lidské minulosti, o nesmyslnosti nenávisti. O tom, že velký díl toho, jaký život žijeme, si utváříme sami. A stejně tak jsme hodně zmítáni stereotypy, které se nám s odstupem času mohou zdát už jen “nesmyslné”. Jenže svou vážnost a ničivou moc ve své době a místě rozhodně měly. Carmen Kornová bravurně pracuje s našimi pocity: prožívala jsem stejné obavy a strachy jako protagonistky jejího románu. Bála jsem se o ně, stejně jako mě stále stresoval nový zvuk sirén. Lidé se zamykali ve sklepeních a z Hamburku se postupně stávalo město ruin. Pocítila jsem v sobě zlost na všechny ty, kteří šířili krutou nenávist a antisemitismus, a zlost ke zrádcům a všem lžím. Jak svět mohl vypadat jinak! A teď už musím jen netrpělivě čekat až do jara 2020, kdy vyjde druhý díl. MB
16.11.2023 02:45 U některých knih bezmyšlenkovitě vynecháváme úvody a vrháme se do děje. Ale tuhle jsem poctivě přečetla od začátku do konce. Úvod sympatické autorky a novinářky Laury Greavesové jako by otevřel smysl poselství celé knihy. Když totiž vidíte ve zprávách oslavovaného hrdinného psa a pak se podíváte na toho svého gaučáka, možná slepě na první pohled zatoužíte, zdali by i on nemohl být tak trochu víc „hrdinou“. Jenže on už je a vy to možná jen právě teď nevidíte. Jsou totiž cesty a způsoby, jak vás dělá šťastnější, nese za vás některá břímě a úžasně vám vyplňuje život. Část mého života vyplnil německý ovčák. Nebyl čistokrevný, ale křížený mohutnější rasou, a tak na první pohled pro neznalé působil jako těžkopádné nebezpečné zvíře. Byl to ale báječný, zlatý, inteligentní pes a výborný společník. Fascinovala mě na něm ta jeho bystrost! Jak se snadno učil a všemu porozuměl. A jak intuitivně jednal v situacích, které jsem jako člověk včas nezaregistrovala. Jednou u nás byla na návštěvě kamarádka s dětmi. Mladší dcerce byl asi rok a půl, v tom horku měla na sobě jen bodýčko s plínkou a bosýma nožkama nemotorně cupitala po trávníku. Až zašla směrem k malému chodníčku před dveře garáže. Všichni jsme byli poblíž. Nenechali bychom toho prcka bez dozoru. Ale náš pes byl bystřejší! Holčičce se ty její malé nožky zamotaly a ona dopadala na zadeček. Pořád byl vyplněný plínkou, dopad by nebyl bolestivý, nicméně pes jednal intuitivně. Asi zlomek vteřiny před tím si lehl těsně pod ni, takže dopadla jak do měkkých peřin. A smála se. Dodnes nechápu, jak to vycítil a stihl. Zvedla se, pokračovala v chůzi, stejně jako pes, jako by se nic nedělo. To je můj příběh. Psí hrdinové Laury Greaves jsou plné mnoha dojemných opravdových příběhů, které se udály v různých částech světa a nejednou byly také medializované. Pes nejen jako společník, ale i ten, který se dokázal pro lidský život obětovat. Laura vypráví o jednom z nich, který vycítil blížící se epileptický záchvat své paničky, nebo o dalším, který svými zuby popadl malé dítě za plínku a odstrčil jej z cesty jen proto, že zavčasu zaregistroval blížícího se smrtelně jedovatého hada. Dítě zachránil bez úhony, had se však zakousl svými jedovatými zuby do psa. Měl na mále, ale nakonec byl zachráněn. Anebo jeden z opravdu silných příběhů fenky Kabang, který řada z nás před časem sledovala v médiích. Pouliční fena z Flipín, v zemi, kde kvůli chudobě často psí maso končí na lidském talíři, se díky záchraně dvou děvčátek na úkor vlastního zmrzačení, stala hrdinkou a inspirací pro řadu lidí na celém světě. Díky pomoci ze zahraničí Kabang absolvovala operace ve Spojených státech, aby dále mohla důstojně žít a vrátit se domů. Už předtím jsem viděla její fotografie a četla příběhy, ale toto emotivní video až teprve nyní V knížce si také přečtete o muži, který byl přiveden v nemocnici do umělého spánku a probudil ho z něho až štěkot jeho milovaného psa. „Ten, kdo právě seděl u Andyho postele – a vždycky tam někdo seděl – , přiložil svůj telefon k Andyho obličeji v naději, že jeho utlumený mozek zaregistruje Teddyho na druhé konci. Tyto „hovory“ sloužily spíš Teddymu než Andymu. Pejsek se na svého páníčka zlobil a Andyho rodina mu tímto způsobem chtěla ukázat, že Andy je tu stále pro něj, i když možná nevnímá. Nikdo netušil, zda Andy nějaké zvuky vůbec slyší, natož zda si uvědomuje, že oním štěkáním a ňafáním mu jeho pes sděluje: Mám tě rád! Vrať se ke mně domů! Ale Andy to slyšel. Po čtyřech dnech v umělém spánku, během jednoho z hovorů s Teddym, se Andy začal probouzet. O tři dny dříve, než plánovali lékaři. Během odstraňování hadiček a infuzí Andy udivil lékařský tým ještě víc, protože se dožadoval, aby mohl vidět svého psa.“ Na jednu knížku by všechny krásné příběhy nestačily, ale Laura Greavesová jich nabízí v této publikaci alespoň šestnáct. Všechny jsou určeny k poctě našim němým přátelům. Udělali a dělají toho pro nás hodně. Někdy to bereme jako samozřejmost. Ale proč ne. Ano, buďme k nim také samozřejmě laskavými a dobrými páníčky tak, aby náš společný vztah a život byl maximálně harmonický. Pes žije kratší život než člověk, ale vždycky po sobě zanechá nesmazatelnou stopu. A jeho odchod u srdce vždy bolí, jako by odcházel rovnocenný člen lidské rodiny. Pamatuji si, jak mi jedna kamarádka vyprávěla o tom, že doma měli fenu; také rasy německého ovčáka. Byla nepřátelská vůči ostatním, žárlivá na svého páníčka. Vzhlížela k němu téměř jako k bohovi. Když byl její poslední den, ležela vyčerpaně, ale čekala, vytrvale čekala, až se páníček vrátí domů. Tehdy si prý k ní sedl, vzal ji k sobě do klína a hladil. A ona, jak ucítila, že je konečně se svým milovaným člověkem, podívala se mu do očí a naposledy vydechla. Nechtěla odejít, dokud se s ním nerozloučí. Pokud to máte jako já: psi pro vás hodně znamenají, věřím, že vás tato kniha stejným způsobem zaujme a díky ní si vybavíte spoustu hrdinských příběhů vašich čtyřnohých přátel. Bez nich by byl život podstatně chudší. O autorce: Laura Greavesová je úspěšná novinářka, držitelka mnohých žurnalistických ocenění, která se s hrdostí označuje za “bláznivou pejskařku”. Více než dvacet let přispívala do různých australských i světových novin a časopisů a pracovala jako editorka časopisu Dog’s Life . V současné době působí jako spisovatelka na volné noze a pravidelně přispívá do tištěných i internetových médií věnovaných domácím mazlíčkům, zejména pak psům. Je autorkou sbírek příběhů s názvy Incredbile Dob Journeys a Dogs with Jobs a tří romantických humoristických titulů Be My Baby , The Ex-Factor a Two Weeks Til’ Christmas , v nichž hrají velmi důležitou roli kurážní psí hrdinové. Laura Greaves, Psí hrdinové. Skutečné příběhy psů, kteří zachránili život svým páníčkům. Grada Publishing, 2019. MB
