29.11.2023 15:45 Drazí čtenáři, když jsme se na redakční radě časopisu rozhodli psát na téma „Pohřbené naděje“, měli jsme na mysli postavit do světla příběhy a situace, o nichž se zpravidla příliš nemluví. Církev je nastavena spíše na povzbuzování, to znamená, že dáváme prostor takovým svědectvím, kde to dopadne dobře, kde Bůh modlitby vyslyší, nemoc je uzdravena, problém je vyřešen. Malujeme obraz církve jako nejšťastnějšího místa na planetě. Jenže, a všichni to dobře víme, v životě tomu tak vždy není. Jsou příběhy, které dobře nekončí. Jsou nemoci, v nichž se nedočkáme zázračného uzdravení. Lidé bývají zklamaní z mnoha věcí, a v neposlední řadě i z církve. Pokud však z kazatelny zaznívají výhradně příběhy končící happyendem, tito lidé se cítí vyloučeni. Kladou si otázky ohledně své víry, hodnoty, připadají si, že nezapadají mezi ostatní veleúspěšné křesťany. Tím ovšem kreslíme nerealistický obraz církve. Pojďme toto téma otevřít a přiznejme si, že život není vždy spravedlivý. Máme se nejen radovat s radujícími, ale i plakat s plačícími. Dejme tedy prostor svědectvím, která mluví o tom, že někdy selháváme, procházíme bolestí, jsme nuceni žít uprostřed nezodpovězených otázek. Věřím, že to naši víru nikterak nezpochybní, naopak – z krize může vzejít posílena. Téma „pohřbených nadějí“ vidíme v Bibli často. K nejnáročnějším situacím patří, pokud se to týká naší víry a naděje. Klasickým případem je Jobův příběh: muž, který je popisován jako spravedlivý, během krátké doby z důvodů jemu neznámých přichází o všechno – děti, majetek, a nakonec i vlastní zdraví. Já sám pravidelně každý rok pročítám tuto knihu, abych přemýšlel nad odvěkou otázkou, proč se dobrým lidem stávají zlé věci. Za Jobem přichází jeho přátelé, kteří se ho snaží chvíli těšit, ale pak na něm už jen hledají chyby. Jejich „teologií“ je, že věci se nedějí bez důvodu – Job proto musel zhřešit, jinak by ho Bůh netrestal. Job se naproti tomu domnívá, že neudělal nic tak hrozného, aby ho za to Bůh musel trestat takovým způsobem. Teologie Jobových přátel představuje formu náboženského přesvědčení, jež je vlastní lidem všech kultur, věků i vyznání – a to dokonce i lidem, kteří se považují za nevěřící. Každý z nás je občas svědkem, jak někdo spontánně zvolá „Co jsem komu udělal“, případně „Za co mě, Bože, trestáš?“ Myšlenka, že se nám daří zle, když jsme neudělali nic špatného, se těžko přijímá. I upřímní křesťané si kladou otázku „Proč zrovna já?“ v okamžiku, kdy je potká něco zlého. Do příběhu Joba si můžeme dosadit sami sebe: proč žena, která slouží Bohu, musí onemocnět rakovinou? Proč naše děti, pro které jsme udělali vše, odpadly od Boha? Proč Bůh neslyší mé modlitby? Scénářů je bezpočet, pokaždé je zastoupena bolest a pocit nespravedlnosti. Základní otázkou, která se prolíná Jobovým příběhem, je právě otázka „Bože, proč?“ Job na tuto otázku nedostal odpověď. Rozhodl se to ale nevzdat. A to nebylo snadné, již v počátku jeho příběhu je zde hlas manželky: „Zlořeč Bohu a zemři.“ Opět jde o nadčasové prohlášení, které představuje lákavou alternativu, mající různé formy vyjádření – vykašli se na víru a církev, běž se opít, rozveď se, začni si konečně užívat života, prostě udělej cokoli, abys přestal čelit bolestnému „Bože, proč?“ Job tomuto pokušení odolal. Jobův příběh ukazuje, že jsou situace, které se nedají řešit žádnou zkratkou. Jedinou cestou je bolestná cesta osobního hledání. Může to trvat měsíce i roky, ale musíme tím projít. Job to vůbec neměl snadné, jeho „přátelé“ mu příliš nepomohli a Bůh, jak se jevilo, stále mlčel. Přesto příběh ukazuje, že existuje naděje. Po dlouhých modlitbách, dotazování se a osobním hledání Job dochází do bodu, který bychom mohli nazvat smíření se s osudem. Je to vyjádřeno v následujícím monologu: „Jób na to Hospodinu odpověděl: ‚Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě. Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.‘“ Slova „uznávám, že všechno můžeš“ představují přímý protiklad otázky „proč to Bůh dopustil“. Přesto, že bychom raději uvítali jasnější a konkrétnější odpovědi, musíme se smířit s tím, že na této straně nebe je často nedostáváme. V těchto slovech je koncentrována důvěra v Boha, aniž abychom chápali, co a proč dělá. Jak vidno, takový postoj přináší uzdravení. Nejde jen tak o nějaké prohlášení, které z člověka může vypadnout, kdykoli si zamane. Job k tomuto postoji dochází po dlouhém a náročném zápase a vnitřní změna je provázena hlubokým pokáním. Nakonec vidíme, že jeho víra a poznání Boha jsou posunuty na zcela novou, vyšší úroveň . Jaký život na Joba čekal následně? Jsou ztráty, které mu již nikdo nenahradil, o své děti přišel, a s tím se nedá nic dělat. Na druhou stranu, Bůh se opět prokázal být dobrým a žehnajícím, a jak se zdá, Job obnovil své předchozí postavení, a daří se mu dokonce ještě lépe. Z příběhu si můžeme odnést, že život na nás občas zanechá šrámy – a někdy i pořádně hluboké. Taková situace však neznamená, že s námi Bůh skončil. Proto se nikdy nevzdávejme. I když nerozumíme tomu, proč právě nás potkala taková zkouška, základní premisou nám budiž přesvědčení, že to vše má nějaký svůj smysl. Přijde chvíle, kdy Bůh opět promluví a my z celé situace vyjdeme posíleni, s novým pohledem na život. Mnozí lidé okolo nás prochází a budou procházet různými formami zkoušek a utrpení. Jsou věci, které prostě „neodmodlíme“, musíme jimi projít. To vše patří do života každého jedince a každé církve. Pamatujme na to. Odkaz, který nám kniha Job zanechává, zní jednoduše: buďme lepšími manžely, manželkami a přáteli! Martin Moldan, biskup
24.11.2023 01:30
24.11.2023 01:30 „Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt.“ Drazí čtenáři, před pár lety jsem byl pozván na jakousi lidovou slavnost v jednom malém středomoravském městě. Kromě stánků s občerstvením, ukázkami lidových řemesel a nezbytnou slivovicí byl součástí slavnosti i průvod masek. Řada lidí v maskách čertů, až hrůzyplně věrohodných, se proháněla městem sem a tam. Viděl jsem něco takového poprvé v životě a malým dětem bych takový zážitek rozhodně nedoporučil. Otázka, kterou jsem si kladl, zněla: „Kde se v lidech bere ta fascinace ďáblem a smrtí?“ Antropolog či etnolog má jistě na to svou odpověď, já si odnesl pouze zajímavou zkušenost. Pravda je ta, že my umírání a smrt obvykle vytěsňujeme ze života. Lidé dnes málokdy umírají v domácnostech obklopeni svými blízkými. Tuto poslední etapu lidského života odkazujeme do nemocnic a ústavů. Neradi se na to téma bavíme. Jako Češi jsme dokonce jedineční ve svém postoji k pohřbům – jsme svědky stoupajícího trendu, kdy se pohřeb odehrává bez řádného rozloučení, bez účasti blízkých. Pak není divu, že generace, která nezažila válku ani jiné katastrofy, téma smrti hledá zástupně ve filmových hororech, počítačových hrách – a možná i lidových slavnostech. Přitom jde o něco, čemu se nikdo z nás nevyhne. Je chybou před tímto tématem utíkat. Zkuste někdy přemýšlet do hloubky nad evangelijním příběhem, v ekumenické Bibli nazvaným Uzdravení posedlého v Gerase. Příběh nalezneme ve všech třech synoptických evangeliích . Jde zde o to, že Ježíš potká posedlého člověka, který žil v prázdném hrobu a svým chováním ohrožoval celé okolí. Nikdo tím směrem raději nechodil. Ježíš jej nalezne, osvobodí, a démoni, kteří z člověka vyjdou, zaženou do jezera početné stádo vepřů. Příběh samotný je skvělým studijním materiálem pro téma smrti: Můžeme vidět, že smrt není jen okamžik, ale proces. Fyzicky je člověk naživu, ale mentálně i duševně umírá. Bydlí již v hrobu. Dotyčný muž trpí sebepoškozováním, jak bychom to pravděpodobně vyjádřili dnešním slovníkem. Podle textu „bil do sebe kamením“. Chová se násilnicky, značnou agresivitou ohrožuje druhé. Nesmírně trpí, ve dne i po nocích řve. Pohybuje se po pustých místech, což v hebrejském myšlení byla místa obývaná démony. Má převrácené hodnoty a vnímání, neboť Ježíšovu přítomnost komentuje slovy „Netrap mě“ . Chodí nahý, tedy jako zvíře, zcela dehumanizován. Smrt v tomto příběhu je představena jako síla ničící lidský život, deformující myšlení a vnímání, způsobující utrpení člověku samému i druhým a nakonec biologickou smrt. Samozřejmě je zde popsán absolutní extrém, ale v malém tyto projevy můžeme pozorovat denně. Ať již jde o kvalitu života, duševní či fyzické utrpení, různé patologické jevy, jako např. sebepoškozování apod., či kulturu, záliby a myšlení zdůrazňující aspekty temna a umírání. V Ježíšově podání již jen hněv na bratra patří do kategorie hříchů proti lidskému životu . Naproti tomu je Ježíš absolutně pro-life. Přichází a již pouhou svou přítomností konfrontuje moci temna a za chvíli je člověk svobodný. Můžeme vnímat, že Bůh Bible od počátku svému lidu vštěpoval hodnoty života. Židé i křesťané vždy milovali a oceňovali život jako takový. Církev dodnes bojuje v různých oblastech za jeho zachování: ať již je to otázka interrupcí, eutanázie, lékařské etiky, některých výzkumů používajících lidský materiál a podobně. Život a smrt jsou jako světlo a tma, dobro a zlo, radost a smutek, vítězství a porážka. Smrt je rovněž ústředním teologickým tématem. Navzdory tomu, čím je, se Bůh rozhodl porazit zlo ve světě právě skrze smrt svého Syna. Tam, kde různé pohanské mytologie zdůrazňovaly sílu svých božstev, Ježíš triumfuje skrze vlastní smrt. Nepochopitelné, absurdní, nepřijatelné. Není divu, že něco takového bylo proti trendu. Když takto před skupinou filozofů mluvil Pavel, byl pohrdavě odmítnut . A přesto Ježíšova smrt je tím nejdůležitějším, k čemu v lidských dějinách došlo, navzdory tomu, že „seriózní“ historie tuto událost klade spíše mezi mýty. A přesto se domnívám, že důraz na smrt stále není v křesťanském učení dostatečný. Pořád se mu vyhýbáme. Zapomínáme, že jsme byli pokřtěni v Ježíšovu smrt . Jeden ze základních pokynů pro křesťanský život zní, že na každý den máme brát svůj kříž. Bez ohledu na to, co si o verši myslíme dnes, v době, kdy Ježíš tato slova pronesl, byl kříž popravčím nástrojem a odsouzenci si jej zpravidla sami na místo exekuce nesli. Dnes je kříž módním doplňkem, v lepším případě symbolem víry. Apoštol Pavel napsal, že je „ukřižován světu“, a my máme uvažovat podobně . Jednoduše lze říci, že smrt, která byla porážkou, učinil Bůh vítězstvím. Křesťané mají mít zvláštní mentalitu: na jednu stranu mají se smrtí stále počítat , na druhou stranu již „přešli ze smrti do života“ . I když právě nečelíme pronásledování, téma smrti se přesto musí promítnout v našem myšlení. Máme „mrtvit své pozemské údy“ . Jako křesťané máme umírat sami sobě. A tak je život křesťana, bez ohledu na to, kde se nachází, protknut pozoruhodnou kombinací myšlenek na smrt i život současně. Vývoj událostí posledního roku a půl znovu otevřel otázku smrti jako celospolečenské téma. Jen v České republice zemřelo na nemoc covid-19 více než 30 000 lidí. Stále není uzavřena otázka, zda za každou cenu zabránit dalším úmrtím , či dát věcem volnější průběh, získat kolektivní imunitu, naučit se s tím vším žít. Samozřejmě i připustit, že to vše bude za cenu dalších ztrát na životech. Přestože jde o otázku „Jakou hodnotu má život jednotlivce v porovnání se zájmem společnosti?“, takto přímo řečeno jsem to málokdy zaznamenal. Smrt je rovněž eschatologickým tématem. Bible jasně říká, že „smrt bude přemožena jako poslední nepřítel“. Naše uvažování o smrti tedy není pochmurným filozofováním, nýbrž radostným konstatováním, že příběh, kterého jsme součástí, ještě nedospěl do konce. Poslední kapitola přinese vyvrcholení. Vzkříšení je radostnou nadějí křesťanů všech generací. Kříže na hrobech celého světa prohlašují, že Někdo smrt porazil. Buďme proto plni radostné naděje. Martin Moldan, biskup
24.11.2023 01:30 Apoštolská církev se skrze své sbory a organizace zapojuje do pomoci lidem z válkou zasažené Ukrajiny. Pro informace o konkrétní pomoci se můžete obrátit na NF Nehemia a Diakonii AC. Pro aktuální dění můžete také sledovat účty těchto organizací na Facebooku.
24.11.2023 01:30 Od 1. února bude Rádio 7 ke slyšení v síti DAB+ . Stanice, která doposud byla k naladění prostřednictvím internetu a satelitu, případně v některých kabelových sítích, je teď volně dostupná všude tam, kam dosáhne signál DAB+ společností Teleko a RTI. Můžete si poslechnout Rádio 7 i vy? Zkontrolujte si: https://bit.ly/3KFZV07 Nabídka DAB rozhlasových přijímačů je široká a jejich ladění je snadné. Stačí, když na přijímači navolíte mód DAB, spustíte automatické ladění a nalezené programy uložíte. Každý přijímač navíc obsahuje návod, jak při ladění a uložení programů postupovat. Ve vysílání Rádia 7 se toho mnoho nezmění, změní se ovšem dosah programu. „Těšíme se na nová setkání, nové posluchače a nové příběhy, které se díky DAB vysílání dostanou od vás k nám. Chceme s vámi vstupovat s nadějí do každého dne,“ vzkazují tvůrci programu Rádia 7. To navazuje na dlouholetou tradici českého křesťanského vysílání Trans World Radia, které se od 70. let 20. století šířilo vysílači z Monte Carla. Celodenní vysílání Rádia 7 odstartovalo na sklonku roku 2005 jako společné česko-slovenské vysílání, od 10. září 2019 jde o samostatný český projekt. Setkejte se díky vysílání Rádia 7 s biskupem AC Martinem Moldanem, který je pravidelným autorem biblických úvah , poslechněte si v záznamech bohoslužby třeba Michala Apetauera, Lumíra Folvarčného, Jiřího Kostelníka nebo pořad Fortepiano , do kterého redaktorka Lenka Malinová často zve hosty, kteří jsou doma v Apoštolské církvi.
14.11.2023 06:15 Naše církev se prostřednictvím biskupa Martina Moldana připojila k prohlášení zástupců českých církví ohledně postoje k manželství. Celý text prohlášení si můžete přečíst zde.
12.11.2023 21:15 Podzimní číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem „Vést jako Ježíš – prostřednictvím pokory“ vyšlo. Časopis nalezente na adrese mplt.apostolskacirkev.cz.
12.11.2023 21:15 Zimní číslo Magazínu praktické letniční teologie s názvem „Předávání duchovního dědictví skrze náš vliv“ vyšlo. Časopis nalezente na adrese mplt.apostolskacirkev.cz.
05.11.2023 20:01 Spustili jsme registraci na konference pro muže Limity 2023 s tématem „Jenom chtít nestačí – výzva k učednictví“, která se uskuteční v CityHouse Brno 22. 4. 2023. Registrovat se můžete na acregistrace.cz.
